Povídky Jiřího Hájíčka jsou obyčejné a uvěřitelné

Aleš Palánpublicista

27. 10. 2014 02:31 ▪ 4 min. čtení

Novinka! Audio článek

Poslechněte si článek v audio podobě. Během poslechu se nepřeklikávejte pryč z článku.

Přehrát článek

[name_short] [notes.note_1] [notes.note_2]

[name] [notes.note_1]

[email] Přihlášený uživatel

[number] Platnost do: [valid.month]/[valid.year]

Možnost kdykoliv zrušit

Upozornění 2 dny před automatickou obnovou předplatného

Přeji si dostávat obchodní sdělení společnosti Economia, a.s., o jiných, než objednaných či o obdobných produktech a službách. Více viz Informace o zpracování osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání

Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje předplatné bez reklam i tištěné vydání.

Jste přihlášený

Pro účet již máte aktivní předplatné.

Dočíst článek

Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111

Spravovat předplatné

Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111

Hájíčkovy povídky vydalo brněnské nakladatelství Host. Autor ▪ Host

Hrát rychle umí každá cvičená opice, říkalo se o rockových kytaristech, kteří proháněli své prsty po hmatníku - a tím byla veškerá jejich múzičnost u konce. Naopak hrát pomalu a neexhibovat vyžaduje skutečně vyzrálou osobnost, což vědí například příznivci Erika Claptona. Rovněž Jiřímu Hájíčkovi by slušela přezdívka "slowhand". V aktuálním výboru Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dokládá, že pomalu se dají psát nejen romány, ale také povídky.

Zbývá vám ještě 90 % článku

Předplatné za 40 Kč na 4 týdny