Zjevení jiné Ukrajiny

Andrij Sadovij pojmenovává věci pravými jmény, což jeho stranu vyneslo na třetí místo v ukrajinských parlamentních volbách. V tamních poměrech - a vlastně i v těch středoevropsky postkomunistických - to připomíná zjevení. Nebo systémovou chybu.

Jenže i další, byť letmý pohled na řadu těch, kteří se dostali do parlamentu, naznačuje, že to Ukrajinci myslí se změnou vážně. A že jejich očekávání jsou velká.

Do parlamentu se dostala jiná generace a hlavně jiný druh politiků než doposud. Vynesla je do čela revoluce na Majdanu, mají nezpochybnitelné zásluhy na boření starého režimu, jsou symboly naděje. Jako velitel dobrovolnického praporu Donbas Semen Semenčenko. Nebo v Rusku v zajetí držená první ukrajinská bojová pilotka Naďa Savčenková. Vedle bojovníků v parlamentu zasednou investigativní novináři i různí aktivisté.

Pro kohokoli včetně prezidenta tak bude mnohem složitější parlamentem manipulovat. I když omezení vlivu oligarchů, jeden ze základních problémů Ukrajiny, je úkol, který Ukrajince a jejich volené zástupce teprve čeká.

Na druhou stranu, poslanci dostali od voličů jasný mandát, jehož síla jim může svazovat ruce. Mnoho z nových tváří nemá s každodenní politikou zkušenost. Jedna věc je být radikálem revoluce, jiná umět sepsat návrh zákona a prosadit ho.

Odmyslíme-li si válečné zóny na východě, Ukrajinci si průběhem voleb a jejich výsledkem dokázali, že to dokážou. Potvrdilo se, že Evropa pro ně není jen geografický pojem. Nyní je řada na politicích, aby předvedli to samé, co jejich voliči.