Nedávno vzbudil vlnu zájmu o problematiku daňového odpočtu nákladů na výzkum a vývoj případ společnosti Fortell z Lanškrouna, jejíž spor s finančním úřadem o oprávněnost daňového odpočtu na výzkum a vývoj momentálně leží u Nejvyššího správního soudu. Případ jasně ukázal, že pohled firem a správců daně na to, co je a není odpočitatelná položka na výzkum a vývoj, se diametrálně liší. Odborníci ze společnosti Deloitte Advisory proto připravili návod, který podnikatelům pomůže se ve změti zákonů a metodik pro jejich aplikaci zorientovat.
Při posuzování činností výzkumu a vývoje pro daňový odpočet musíme vycházet především ze dvou zákonů - č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Oba zákony uvádějí jen stručný výčet činností, u kterých lze uplatnit odpočet v rámci výzkumu a vývoje, a proto je nutné využít i dalších výkladových a legislativních dokumentů.
Mezi ty nejdůležitější patří metodický pokyn D-288, určený k jednotnému postupu při uplatňování uvedeného ustanovení zákona o daních z příjmů, dále doporučení Rady pro výzkum a vývoj k aplikaci metodického pokynu D-288 nebo zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, a zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení