Sobotkova neutralita

Bohuslav Sobotka se už v roli českého premiéra trochu srovnal s tím, že dělá zahraniční politiku mnohonásobně více než tu domácí. Jeho postoje jsou ovšem většinou typicky sobotkovsky konsenzuální, jak to už známe právě z domácí scény. Na jedné straně..., na straně druhé... Co si skutečně myslí, nevíme. Jinými slovy: ve světě premiér většinou říká to, co se po něm v určitém konkrétním kontextu chce. Je to taková metoda chytré horákyně: neurazit, ale taky si nazadat a být otevřený všemu, co možná jednou přijde.

Sobotka to předvedl i na probíhající cestě po Izraeli, když prohlásil, že jako řešení dlouhotrvajícího konfliktu na Blízkém východě vidí dva samostatné státy - Palestinu a Izrael. Není to vlastně nic proti ničemu, protože je to přesně totéž, co chtějí obě strany konfliktu. Problém je v tom, že boj dnes probíhá už jenom o to, co ke kterému státu bude patřit a zda Palestinci získají svou část Jeruzaléma. O tom ovšem už Sobotka neřekl ani slovo.

Časy se mění. Zatímco Karel Schwarzenberg ještě v roli ministra zahraničí před rokem a půl kritizoval v Izraeli výstavbu nových osad a spoustu dalších věcí, český premiér dnes vyslovuje neutrální výroky a nekritizuje raději vůbec nic. Ani tam, ani tam. Přesto, nebo právě proto se z cesty po Svaté zemi ozývají hlasy, že přátelství mezi Izraelem a Českou republikou je pevné, skoro ideální, když ta ekonomická spolupráce tak krásně běží. Jako by už neplatilo, že přátelství je nejcennější v tom, že praví přátelé si dokážou říct i ty nejméně příjemné věci.