Zatím jsme měli štěstí v neštěstí v tom, že kvazibankrotující země byly malými ekonomikami, které šlo řešit nesystematicky.
Kdyby bankrotovala velká ekonomika, naše řešení už by muselo být systematické.
Přestali bychom látat staré prosakující měchy starými (často nefunkčními) záplatami a nalili bychom nové víno do nových měchů.
Kdy budeme mít stabilní civilizaci, která se nepředlužuje až k bankrotům a která sobecky nevycucává energie budoucnosti? Civilizaci, která si uvědomí, jak je bohatá, a přestane s větším bohatstvím prahnout jen po větším bohatství? Kdy budeme mít federální Evropu, která se bude schopná dohodnout a bude mít společnou nejen monetární politiku, ale i základní hodnoty, a bude moct své životní krize řešit systematicky, a ne jen zaplácáváním jednoho problému na úkor druhého? Kdy? Až budeme chtít.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Vyberte si přístup na míru
Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN měsíční
90 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 329 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení