Finanční ředitel a předseda představenstva fotbalové Slavie Adam Řebíček půjde znovu před soud. Ústecký krajský soud už podruhé zrušil rozsudek prvoinstančního soudu v Teplicích a vrátil kauzu, ve které Řebíček společně se dvěma bývalými policisty čelí obžalobě z braní úplatků a zneužití pravomoci, k novému projednání. Potvrdila to mluvčí krajského soudu Marcela Trejbalová. Bratrovi někdejšího ministra dopravy a prezidenta Slavie Aleše Řebíčka hrozí až pětileté vězení.

Podle krajského soudu se Okresní soud v Teplicích dostatečně nevypořádal s důkazy. Ze stejného důvodu už přitom krajský soud zrušil první rozsudek v roce 2011. "Skutkové závěry soudu prvého stupně opětovně neodpovídají výsledkům dosud provedeného dokazování. Soud prvého stupně dostatečným způsobem nereagoval na výsledky doplněného dokazování a neodstranil pochybení v hodnocení důkazů vytčená mu krajským soudem," řekla Trejbalová.

Roman Majerník, Adam Řebíček a Radek Turišin pracovali u teplické hospodářské kriminálky a podle obžaloby poskytovali podnikatelům za úplatu informace a nabízeli zastavení vyšetřovaných kauz. Všem třem hrozí až pětileté tresty. Impulz k vyšetřování dal někdejší majitel autobazaru AutoHypo Michal Bartes.

Několik let tvrdil, že jemu a dalším podnikatelům policisté v čele s Řebíčkem nabízeli za úplatu informace a zastavení vyšetřování. Bartes před lety médiím řekl, že z něj policisté vytáhli na úplatcích zhruba dva miliony korun. Některé schůzky si nahrával, jeden záznam má údajně dokládat, že Řebíček dostal obálku s 200 tisíc korunami.

Soud bývalé policisty opakovaně obžaloby zprostil kvůli nedostatečným a nejednoznačným důkazům. Teď začne kauza už potřetí od úplného počátku. Hlavní líčení u teplického soudu zatím nařízeno nebylo.

Adam Řebíček je předsedou představenstva a finanční ředitel SK Slavia Praha fotbal, kterou vlastní jeho bratr Aleš. Ten byl ministrem dopravy ve vládě Mirka Topolánka, tedy v letech 2006 až 2009. V téže době začala přeměna jeho bratra z řadového policisty na obchodníka - v roce 2006 nastoupil do polostátního ČEZ, o rok později se dostal do dozorčí rady jejích dvou dceřiných firem a ještě před koncem bratrova ministerského působení přešel do státní Správy železniční dopravní cesty.