Vše o... domácích úsporách a zadlužení

Globální finanční krize přinesla řadě zemí na první pohled překvapivé poučení − celkovou ekonomickou a finanční stabilitu země nelze postavit jen na přílivu zahraničního kapitálu, ale důležitá je i tvorba domácích úspor. Statistiky OECD ukazují, že v objemu vytvořených úspor se státy značně liší. Německo vykazuje stabilní rozsah hrubých úspor ve výši přibližně 26 % HDP. A to bez ohledu na to, jestli sledujeme období před finanční krizí (2005−2009), či období následující (2010−2014). Česká republika je na tom v posledních letech jen o necelé tři procentní body hůře, v období před krizí jsme byli dokonce schopni vytvořit procentně stejný objem úspor jako tradičně spořiví Němci. Naproti tomu Řecko vytvořilo v letech 2005−2009 hrubé úspory pouze na úrovni 11 % HDP, k čemuž jim v nemalé míře dopomohl příliv transferů z EU. V postkrizovém období schopnost Řecka spořit paradoxně dále klesla na necelých 9 % HDP.

Je zajímavé, že tvorba úspor je v časech krizí některými politiky i ekonomy hodnocena negativně. Z jejich krátkodobého hlediska ti, co více spoří, snižují spotřebu, což omezuje růst HDP a prohlubuje ekonomické dopady krize. Proti tomu ale v krizových dobách působí u domácností a firem jakýsi pud sebezáchovy, který je vede k tomu, aby se v těžkých časech uskrovnily nebo snížily své zadlužení. Veřejný sektor obvykle nevytváří úspory v časech hojnosti, natož v období krize. Díky své těžkopádnosti v rozhodování, malé odvaze politiků, tlaku zájmových skupin, ale i očekávání veřejnosti, že fiskální politika bude působit proti ekonomickému cyklu, se naopak v krizi deficity veřejných rozpočtů často prohlubují.

K čemu jsou tedy domácí úspory dobré? Jde o zdroje v domácí měně, které mohou firmy využít k investicím zvyšujícím jejich pozici na trhu. Domácnostem umožňují získat dlouhodobou hypotéku. Bankám zajistí příliv nových vkladů, které mohou použít na domácím úvěrovém trhu. A pro vládu představují vítané zdroje pro pokrytí deficitu veřejných rozpočtů.

Adekvátní tvorba domácích úspor navíc omezí prostor pro financování firem, domácností a vlády v cizí měně na zahraničních trzích. Sníží tlak na deficitní bilanci čistého exportu, omezí potřebu prodávat domácí aktiva zahraničním investorům, sníží zahraniční dluh země a vytvoří zdroje pro úhradu nákladů z dříve investovaného zahraničního kapitálu. Stručně řečeno dostatečně vysoká úroveň domácích úspor umožní zemi udržet si ekonomickou solventnost vůči domácím i zahraničním věřitelům.

Proč je to v případě masivního zapojení zahraničního kapitálu do financování země o dost složitější? Protože tento kapitál v podobě přímých investic bývá relativně drahý. Zahraniční dluhový kapitál je citlivý na míru podstupovaného kreditního rizika, a země v problémech tak čelí stálému riziku. To jsou zkušenosti, které za nás v různých obměnách otestovaly země jako Řecko, Argentina, Island, Kypr. Bude jen dobře, když Česko nebude v budoucnu díky dostatečné tvorbě úspor nuceno zažívat něco podobného.