VŠE o... vývoji směnného kurzu koruny a intervencích ČNB

V posledních týdnech jsme svědky posilování koruny blížící se hranici 27 korun za euro a diskusí, zda centrální banka v souladu se svým závazkem intervenuje a v jakých objemech. Důvody, které vedly bankovní radu k zavedení kurzového závazku a intervencím vedoucím k oslabení koruny, byly obtížně pochopitelné laickou i odbornou veřejností již po jejich zavedení v listopadu 2013. Ze strany některých členů bankovní rady byly uváděny argumenty jako obava z deflace, sklouznutí ekonomiky do pasti likvidity a další. Většina zdůvodnění vesměs vycházela z keynesovského paradigmatu, aniž byly brány v úvahu jiné teoretické koncepty. Určení délky časového horizontu použití intervencí nebylo rovněž nikdy adekvátně vysvětleno.

Centrální banka by měla zajišťovat měnovou a cenovou stabilitu tak, aby byl podpořen hospodářský růst a zaměstnanost. Radikální změny v měnové politice uštědřují ekonomice šoky, jež vedou k negativním dopadům na výrobce i spotřebitele. Žijeme v tržní ekonomice a měnový kurz by měl být určován trhem, nikoliv subjektivním rozhodováním, jehož důsledky v delším období nelze jednoznačně predikovat.

Samozřejmě lze pro adekvátní argumentaci použít makroekonomický model, ale je nutné si uvědomit, že model nikdy nemůže odrážet složitý komplex reálné ekonomiky. Pozitivní vliv intervencí do kurzu české koruny na ekonomický růst nebyl doposud jednoznačně prokázán, i když momentálně zaznamenáváme skokový růst. Časový horizont na hodnocení je příliš krátký, a navíc na hospodářský růst má vliv celá řada dalších faktorů.

Česká ekonomika zaznamenala v 1. čtvrtletí 2015 zrychlení meziročního ekonomického růstu na 4,2 procenta při míře inflace v květnu 0,7 procenta (0,4 procenta nad prognózou). ČNB uvádí, že není důvod, aby česká měna posilovala. Pokud však v ČR bude docházet k rychlejšímu ekonomickému růstu než v zemích Evropské měnové unie (EMU), bude docházet k nominální konvergenci. To znamená, že domácí ceny se budou přibližovat k cenám zemí EMU, což se může projevovat ve vyšší inflaci v ČR než v zemích EMU anebo bude docházet k posilování nominálního měnového kurzu koruny.

ČNB však konstatovala, že inflace nebude zásadně vyšší než v zemích EMU. Takže výsledkem je jediné − a to tlaky na posilování koruny. Těm ovšem ČNB v rámci svého proklamovaného kurzového závazku bude chtít zabránit, takže intervence bude muset provádět a budou samozřejmě také něco stát.

Přesné objemy intervencí se dozvíme v souladu s praxí poskytování informací ČNB za šest let. A to již bude bankovní rada ve zcela jiném složení. Totéž platí i o poskytování informací o hlasování jednotlivých členů bankovní rady o úrokových sazbách a nově i o hlasování týkajícím se používání kurzu jako nástroje měnové politiky. Neobstojí ani argument, že ČNB může emitovat libovolné množství korun za účelem intervencí − nákupů eur. Nejde přece jen o bilanci ČNB.

Je tedy účelné stále pokračovat v intervencích, když ekonomika je již na vzestupu? Obavy z deflace jsou přehnané a je vcelku paradoxní intervenovat v době, kdy ekonomika roste, a to nezanedbatelným tempem. V prohlášení bankovní rady na tiskové konferenci po skončení měnového zasedání dne 6. 8. 2015 byl potvrzen závazek ČNB "… intervenovat v případě potřeby na devizovém trhu na oslabení kurzu tak, aby udržovala kurz koruny vůči euru poblíž hladiny 27 korun za euro" a dále "…používání kurzu jako nástroje měnové politiky do konce roku 2016".

K rozhodnutí o výši měnového závazku však dochází na každém měnovém zasedání bankovní rady. Pokud by bankovní rada přehodnotila úroveň kurzového závazku, nebude se nikterak blamovat, protože bude i nadále používat kurz jako nástroj měnové politiky. Nebylo by vhodné již nyní a zavčasu zvažovat alternativu švýcarské "ústupové" cesty? Švýcarská centrální banka s odstupem času vyhodnotila, že není schopna zvrátit realitu měnového trhu a začátkem tohoto roku nakonec na oslabování švýcarského franku rezignovala.