Study in Czech Republic

Oblast vysokoškolského vzdělávání se stává globálním byznysem a počty zahraničních studentů jsou jedním ze základních kritérií ve všech mezinárodních hodnoceních konkurenceschopnosti zemí i jednotlivých vysokých škol. Lákání zahraničních studentů je ve vyspělých zemích minimálně stejnou prioritou jako lákání zahraničních investorů.

EU se snaží podporovat mobilitu a snaží se sjednocovat podmínky pro vzdělávání tak, aby studenti mohli absolvovat různé stupně studia ve více zemích. Jedná se o tzv. Boloňský proces, podle něhož by měl mít bakalářský program tři roky, navazující magisterský program dva roky a doktorské studium 3−5 let a vysoké školy by měly využívat systém převoditelných kreditů ECTS, jenž usnadňuje uznávání studia v zahraničí.

V květnu 2015 byla Evropskou komisí publikována zpráva o implementaci Boloňského procesu v oblasti evropského vysokého školství. V rámci EHEA − evropského vysokoškolského vzdělávacího prostoru, který zahrnuje 47 zemí a 37,2 milionu vysokoškoláků. Je potěšitelné, že české vysoké školství si v oblasti "lákání" zahraničních studentů stojí ze zemí V4 nejlépe. Použijeme-li terminologii mezinárodního obchodu, je Česko čistým dovozcem studentů. Takových zemí je v evropském vzdělávacím prostoru pouze deset a nám patří lichotivé šesté místo za Velkou Británií, Dánskem, Rakouskem, Nizozemskem a Švýcarskem.

Průměr sledovaných zemí je 1,00 a Česko má index 3,18, což znamená, že se nám podařilo dovézt 3krát více evropských studentů než vyslat českých studentů do zahraničí. Asi hned právem namítnete, že tento ukazatel může také svědčit o nezájmu či strachu českých vysokoškoláků ze studia v zahraničí. Je pravda, že čeští studenti rádi vyjíždějí na výměnné pobyty, ale méně v zahraničí studují ucelené programy. Optimista může argumentovat, že pokud se pouze 2,9 % českých vysokoškoláků rozhodlo studovat v zahraničí, je to dáno kvalitou tuzemských vysokých škol. Jedná se o srovnatelný podíl s Finskem či Francií a pořád je vyšší než 2 % Maďarů a 1,3 % Poláků.

Ve zcela odlišné situaci se nachází Slovensko, které je čistým vývozcem svých vysokoškoláků a je s 13,4 % studujících v zahraničí na čtvrtém místě v Evropě. Obávám se, že toto není pro naše sousedy dobrá zpráva. Vzpomínám si na svoji diskusi s bývalým premiérem Dzurindou a jeho zděšení z informace, že na VŠE v Praze studuje více než 1800 občanů Slovenské republiky, což bylo asi 10 % z celkového počtu studentů. Jedná se obvykle o velmi dobré a motivované studenty, kteří po ukončení studia v Česku často zůstávají. Letos se situace změnila a do prvního ročníku jsme přijali snad poprvé o něco více Rusů než Slováků. Ano, jednotlivé země jsou obvykle specializovány na dovoz studentů z několika zemí. Například v Rakousku studují zejména Němci, Italové, Turci a studenti ze zemí střední Evropy, ve Francii Němci, Španělé, Italové, Portugalci a Rumuni a ve Finsku Rusové, Estonci a Švédi.

O výběru zahraniční školy rozhoduje kulturní prostředí, znalost jazyka i vzdálenost. A my jsme a ještě dlouho budeme specialisté na Slovensko a východní Evropu. Není na tom nic špatného, ale určitě se budeme snažit stále více cílit i na studenty z neslovanských zemí studující v jiném než českém jazyce. Study in Czech Republic je dobrá značka, tak ji pojďme co nejvíce rozvíjet! Investice do kvality českých vysokých škol se určitě vyplatí, že ano, pane ministře financí.