Recenze: Držitelka Litery Markéta Baňková se ve své romanci z času genetiky zasnila

Nejpřekvapivějším bestsellerem nejen roku 2010 byla prvotina multimediální umělkyně Markéty Baňkové Straka v říši entropie. Autorka tu navázala na Josteina Gaardera a další zahraniční literáty, kteří srozumitelně, chytlavě a přitom bez nepřípustných zjednodušení vykládají složité filozofické či vědecké teorie a objevy. Nyní Baňková přišla s další knihou, tentokrát "romancí z času genetiky" nazvanou Maličkost.

Ve Strace v říši entropie Baňková prostřednictvím chytře vystavěných a čtivých bajek dokázala vysvětlit fyzikální koncepty a zákonitosti natolik zábavně, názorně a inteligentně, že knihu s chutí četly nejen starší děti, jimž byla určena, ale také rodiče, kterým to leckdy nahradilo nudné a zapomenuté středoškolské učivo. Kromě čtenářského ohlasu kvalitu i přínos knihy kvitovala také literární kritika, což vyústilo v Literu pro objev roku.

Po pěti letech se autorka pokouší na úspěch navázat. Ale v případě novinky Maličkost platí přísloví o nemožnosti dvakrát vstoupit do stejné řeky, jakkoliv si kniha v prodejních žebříčcích vedla hned po vydání dobře.

Už při pohledu na žebříček Svazu nakladatelů a knihkupců přitom nastává první potíž s Maličkostí: zařazena je mezi knihy pro děti a mládež. To je přinejmenším problematické, protože tématem knihy je rozmnožování v mnoha projevech, což tedy není zrovna téma pro děti, byť tu žádné explicitní sexuální scény nejsou, jen občas trochu drsnější slovník.

Kniha by snad mohla spadat do čím dál oblíbenější kolonky young adult neboli literatury pro takzvané mladé dospělé, byť si pod touto škatulkou většina čtenářů představí spíše triviální příběhy ze žánrů fantasy nebo sci-fi. Ale žánr romance k tomu vlastně také jaksi patří a v mnohých limonádách pro dospívající dívky je sexu mnohem víc než u Baňkové.

Ale ať už si s věkovým nebo žánrovým vymezením románu poradíme jakkoliv, text zůstane po přečtení stále stejně neuspokojivý. Zahájení je přitom docela slibné: vypravěčem je mladý student biologie, který vyrůstal u pěstounů a je velmi zabraný do genetiky včetně klinických pokusů na myších. Zamiluje se do krásné slečny Julie a také trochu pátrá v minulosti své i svých biologických rodičů, přičemž se spřátelí s vlastním strýcem, "profesorem neurověd", s nímž vede zasvěcené hovory o chování lidí i zvířat a o tom, jak málo či mnoho toto chování ovlivňují geny.

To vše ve spojení s exkurzy do genetiky slibuje zajímavou zápletku, která se však nedostaví. Příběh se scvrkne na vylíčení nezdařeného pokusu o milostný vztah a na dvě varianty vysvětlení, proč to tak dopadlo − sociokulturní a fantaskně genetickou.

Mezitím se trochu trhaně odvíjí sled nepříliš významných událostí, špikovaný výkladem biologických teorií i prokázaných faktů o genetické informaci či strategii přežití. Avšak zatímco ve Strace v říši entropie tyto výkladové pasáže působily přirozeně, protože si v nich autorka dobře pomáhala metaforami, nyní metafor ubylo a v románovém formátu to náhle působí neobratně a školometsky.

V Maličkosti se střídají pasáže vynikající (zejména halucinogenní sen vypravěče o tom, kterak se změnil v gen svého těla) i těžkopádné, ocenit lze empatii, s jakou se autorka dokázala vžít do roztouženého, zoufalého i zkratovitého myšlení mladíka marně usilujícího o pozornost vyvolené. Slibnou expozici ovšem nejprve rozmělní epizodická prostřední část a definitivní zklamání přináší závěr, kde sice dojde k náznaku zápletky a konfliktu, ale bez vyústění.

Napsat stejně dobrou knihu po vynikající prvotině se podaří jen málokomu, historie zná mnoho nezdarů. A není tedy ostuda, že se to nepovedlo ani Markétě Baňkové. Četné pasáže Maličkosti navíc slibují naději, že se to povede příště.