Recenze: Nový film bratří Coenů si tropí žerty z Hollywoodu i katolíků

V novince bratří Coenů nazvané Hail, Caesar!, která včera zahájila filmový festival Berlinale, nosí George Clooney u pasu meč a na nohou sandály. Není to překvapivé, filmy Ethana a Joela Coenových se často noří do hlubin dávno mrtvých hollywoodských žánrů. Coenové jim ovšem umí vdechnout nový život.

Ať už se jedná o film noir ve snímku Muž, který nebyl, nebo western v jejich předposledním díle Opravdová kuráž, divák se propadá do věrohodné iluze, že dnes lze plodně využívat staré fígle ze zlaté éry hollywoodského studiového systému.

Jenže Hail, Caesar! není starý hollywoodský film, je to film o starém "dobrém" Hollywoodu. Nejde o návrat jednoho žánru, ale o pohled na celý filmový průmysl poválečné éry. Něco podobného Coenové natočili naposledy v roce 1991. Tehdejší snímek Barton Fink se odehrával zhruba o dekádu dříve, především však byl vyprávěn pohledem scenáristy. Hail, Caesar! do hollywoodského zákulisí nahlíží očima producenta Eddieho Manixe, který sedí na vrcholku pyramidy.

Hollywood v režii bratří Coenů očekávatelně není továrna na sny, ale místo, kde se střetává cynismus každodenního byznysu se střípky filmových iluzí. Ironie a velkolepost tu jdou ruku v ruce.

V jednom dni publikum nahlédne do celého portfolia dobových žánrů. Eddie prochází z placu na plac a potkává Scarlett Johanssonovou, jejíž postava si stěžuje na pobyt v navlékacím "rybím zadku" mořské panny, či Channinga Tatuma, který předvede to nejlepší taneční číslo z námořnického muzikálu, jaké si divák vybaví. Ne že by jich na mysl přišlo mnoho.

Nový film bratří Coenů si tropí žerty z Hollywoodu, katolíků i komunistů

Další 3
fotografie

Film Hail, Caesar! sice obsahuje zápletku − figuruje v ní únos herecké hvězdy, scenáristé komunisté diskutující o Engelsovi a také filozof Herbert Marcuse, jedna z mála skutečných postav filmu −, ale jde spíše o sled výjevů. Z nich pozvolna vytane komentář o povaze Hollywoodu, stejně jako o povaze víry. Překvapivě tu jde obojí ruku v ruce.

Novinka bratří Coenů − nejvtipnější židovské bratrské dvojice, která působí v současném Hollywoodu − začíná kupodivu záběrem na kříž. A hned vzápětí přijde zjištění, že postava Eddieho Manixe není cynická karikatura s ďábelskými rysy, jak by se na producenta slušelo.

Eddie je zbožný katolík, který chodí ke zpovědi každých 24 hodin. A byť k jeho povolání patří bezohledný pragmatismus, už od první chvíle, kdy se objeví pohádkově znějící hlas vypravěče, je jasné, že jde zároveň o muže, který bezmezně věří. A nejen v Boha, ale také v Hollywood. Koneckonců, světlo je základním prvkem křesťanství i kinematografie.

Coenové jsou jako vždy mistry detailů, některé komické "drobnohry" připomenou humor snímku Big Lebowski z roku 1998, jednoho z jejich vrcholných děl. Ale tentokrát je většina vtípků hluboce zakořeněná na place hollywoodského studia Capitol (i když leckteré se týkají též vzývané i nenáviděné knihy jménem Kapitál a podobnost mezi obojím není náhodná).

Divák nemusí znát vyhynulé žánry, aby docenil, kterak George Clooney hraje římského konzula způsobem, jenž byl možný jedině v dobách, kdy Hvězdy ještě byly s velkým H a z jejich tváří a hlasu vyzařoval svět mnohem "větší než život".

Coenové po unikátní miniatuře Seriózní muž z roku 2009, která geniálně spojila židovskou anekdotu s paradoxy kvantové fyziky (a po rozmáchlém westernu Opravdová kuráž), přicházejí s další hříčkou. Tentokrát však výpravnou a přeplněnou hvězdami. Jako kdyby se oba jejich předchozí filmy spojily dohromady.

Za epickými scénami ze starého Říma či svůdnými tanečními choreografiemi z mořských hlubin je cítit hollywoodský lesk i umělost studiových dekorací, neslouží vyprávění, ale pohledu. Pohledu na svět, v němž nelze rozlišit, kde začíná a končí ironie.

Karikatury komunistů jako by vypadly z éry McCarthyho "honu na rudé čarodějnice", ale hra, kterou s obecenstvem tvůrci hrají, je poněkud složitější.

Za drobnými požitky, k jejichž komediálnímu vrcholu patří sledování pokusu předělat buranského kovboje − kaskadéra v šarmantní hvězdu konverzačních dramat, se neschovává ohromující preciznost filmu Seriózní muž.

Jde jen o jeden den ze života Hollywoodu. Má smysl ho prožít, byť hra s velkými ideologiemi, které si navzájem převlékají kabáty, přináší především spoustu hollywoodsky "nevinné" zábavy s příměsí coenovských podvratně ironických dloubanců pod žebra.