Devatero řemesel - desáté bude nutností

Maminko, já budu lékař, hasič nebo inženýr - to jsou rozhodnutí, která rodiče dnešních dětí neslyší často ani ve věku, kdy si mají podávat přihlášku na vysokou. Pouze menšina teenagerů si dokáže vybrat tradiční jednokariérová povolání, která vedou k úzké specializaci, například kardiochirurgie, jaderná energetika nebo egyptologie. Zejména u těch, kterým "nejde matika", to často vede k masivnímu podávání přihlášek na všechny humanitní obory, jež jsou po ruce - od práv přes historii až po marketingovou komunikaci. Každý rok se setkávám u přijímacích zkoušek s více než stovkou velmi inteligentních a nadaných uchazečů o studium marketingové komunikace a PR, kteří mi jen málokdy jsou schopni vysvětlit, proč si vlastně tento obor vybrali. "Já to tak cítím" nebo "ostatní mi říkají, že jsem komunikativní" jako prokázání zájmu o obor nestačí. Mnozí uchazeči i na jiných oborech navíc přiznávají, že by stejně tak mohli studovat cokoliv jiného - a často začnou studovat oborů více nebo školy mění. Je to ale špatně?