Květa Pacovská: Matka představená výtvarného řádu

Květu Pacovskou zná široká veřejnost především jako výjimečnou ilustrátorku dětských knih. Není to však jediná z tváří malířky, jíž nyní Galerie hl. m. Prahy pořádá v Městské knihovně velkou retrospektivu málo známé volné tvorby.

Sedmaosmdesátiletá Pacovská vystudovala malbu u Emila Filly a věnuje se jí společně s asamblážemi již od šedesátých let. Od stejné doby vznikají drobné papírové plastiky či trojrozměrné knižní objekty, ovšem čas na jejich zúročení ve veřejné expozici přišel až mnohem později. Existenční důvody přivedly malířku k ilustrování dětských knih.

"Knížka je řehole," říká. "Je to práce odpovědná a velice těžká, pokud má být udělána dobře. Oproti tomu namalovat obraz je radost. Nejste povinován formátu, nakladateli, autorovi, publiku. Je to velice intimní činnost."

Přesto právě ilustrace vrátila oklikou Pacovskou zpět k malbě, tentokrát v nových souvislostech. Díky mnoha mimořádným ilustračním počinům získala Pacovská v roce 1992 mezinárodní Cenu Hanse Christiana Andersena a v témže roce přišla nabídka místa vedoucí ateliéru vizuální komunikace na Hochschule der Künste v Berlíně. Získání vlastního ateliéru a velkorysé prostředí univerzity vedly Pacovskou k vytvoření řady velkoformátových obrazů.

Počátkem devadesátých let začala rovněž vytvářet experimentální rozkládací knihy pro německá nakladatelství. Jedno jí nabídlo možnost připravit knihu pro děti o číslech. "Chtěli po mně, abych to udělala, jak se obvykle dělá. Já jsem ale jejich rady neposlechla a řekla jsem si, že to možná bude moje první i poslední kniha pro ně," vysvětluje.

Galerie hlavního města Prahy zahájila výstavu Květy Pacovské, výtvarnici a autoce knih je 87 let

Další 2
fotografie

Pak se ale prý stal zázrak. "Vydavatel můj návrh respektoval a kniha získala cenu Deutscher Jugendliteraturpreis, což je v Německu ještě více vážené než Andersenova cena. Mohla jsem díky tomu vytvářet další knihy: o barvách, o tvarech, jak si najít papírového kamaráda… Mohla jsem udělat takovou knižní řadu, kterou jsem si přála mít."

Jednalo se spíš o knihy-objekty, jež odrážely zájem o prostorové vztahy, podobně jako plastiky Květy Pacovské. Ty výtvarnice tvoří obvykle z ohýbaného plechu, takže jim říká "placaté sochy".

Expozice v Městské knihovně nazvaná Maximum Contrast ukazuje rozsáhlý soubor akrylů všech velikostí vytvořených v posledním čtvrtstoletí. Představují autorčin návrat k malbě poté, kdy se již z existenční nutnosti nemusela věnovat ilustrování. Malířka nemá ráda škatulkování, takže sama se do žádného žánru nehlásí, i když označení svých děl za abstrakci či konstruktivismus úplně neodmítá.

Pacovská ale především tvrdí, že se vždy snaží o vytváření řádu. Zvláště složité, přelomové doby doceňují díla vyznačující se určitým řádem a přinejmenším zdánlivou jednoduchostí forem. Proto také v dnešní době jsou vysoce ceněna díla takového druhu, jaký vytváří Květa Pacovská.

Podobného docenění se dostává rovněž tvorbě výtvarníků z volného sdružení Klub konkrétistů, k jejichž tvorbě má Pacovská blízko. Členové sdružení na přelomu šedesátých a sedmdesátých let cítili potřebu vytvářet řád ve společenských okolnostech, které ho postrádaly.

Pacovská v Klubu konkrétistů také na začátku byla, ale později se vydala jinou, osobní cestou.

Její plátna a plochy papíru vyzývají pozorovatele k jisté spoluúčasti. Pacovská vytváří fragmenty čar a prostorů, jež vibrují napětím mezi geometrickou přímočarostí a lidskou nedokonalostí. Tu představují nedotaženosti, kaňky či písemné poznámky. Práce Pacovské jsou také záznamem o humoru, který je vlastní jak dílu, tak samotné osobě nekonečně vitální malířky.