Recenze: Provazochodkyně v novém románu Simona Mawera drží rovnováhu

Spisovatel Simon Mawer má slabost pro vyhrocené milostné vztahy: zámožný ženáč bezhlavě propadne kouzlu prostitutky, kněz se zblázní do ženy diplomata, trpasličí vědec oplodní svou někdejší spolužačku provdanou za impotentního muže.

Britskému autorovi, jehož nejlepší romány Skleněný pokoj a Mendelův trpaslík se staly rovněž tuzemskými bestsellery, nyní vyšel český překlad jeho Provazochodkyně.

Ani u této prózy nechybí zakázaná, a navíc životu nebezpečná láska: britská špionka z druhé světové války se hned zkraje křehkých mírových let, kdy se na východě vzmáhá stále nebezpečnější Sovětský svaz, zaplete s ruským agentem.

Provazochodkyně navazuje na Mawerův román Dívka, která spadla z nebe a stejně jako první díl je výborným, historicky věrohodným thrillerem. Možná jen s erotickým dusnem to autor trochu přehání, občas se zdá, jako by hrdinka potkávala jen samé dřívější nebo budoucí milence.

Zpočátku se Mawer ještě drží zpátky. To se hlavní postava Marian Sutrová, které je jen málo přes dvacet, vrací z rozvráceného Německa. Vyzáblá, hlavu má vyholenou, nitro prázdné a rozbolavělé. Koncentrák se na ní krutě podepsal a dlouho se zdá, že to nebude lepší.

Jedna z nejúspěšnějších britských agentek, která díky své vrozené dvojjazyčnosti byla efektivní spojkou v okupované Francii − než ji kdosi zradil −, je sice zpátky doma v bezpečí, ale úleva nepřichází. Přepadá ji panika a ochromující strach, kdykoliv má vyjít mezi lidi. "Měla pocit, jako by ji osekali, celou její osobnost okrájeli až na tvrdé jádro schopné pouhého přežívání. Žádné emoce, minimum tužeb," líčí Mawer.

To se nakonec přece jen změní. Dílem její přesvědčení konfrontované s novou válečnou hrozbou, dílem monotónnost kancelářské práce ji přivedou zpět do tajných služeb. Znovu si připomíná kdysi vštěpované základy konspirace, opět váží sílu informací, lží a polopravd. Britské tajné služby ale nejsou jediné, které Marian lanaří. Její bratr je vědec, jenž má přístup k tajnému výzkumu atomové bomby, proto se i ona stává předmětem zájmu sovětské KGB.

Marian vede dvojí i trojí život a je v tom zatraceně dobrá. Nově zapojuje také ženské zbraně, do jedné "medové pasti" se však sama chytí.

Simon Mawer šikovně splétá složitý, ale ne nepřehledný příběh agentky, která umí lavírovat nad propastí zdánlivě neomezených praktik tajných služeb. Britské i ty sovětské se v ovzduší studené války snadno mohou obrátit proti ní, ačkoliv si to "sichruje" na obou stranách.

Mawer je však nakonec laskavější než většina thrillerových autorů. Jak je od první kapitoly, v níž Marian vystupuje jako osmdesátiletá pamětnice, zřejmé, hrdinka se ze všech propastí vyškrábe.

Kniha Provazochodkyně nenese žádné temné poselství, žádnou deziluzi o světě. Je "pouze" dobrým románem, který všímavě a snad i trošku nově vykresluje poválečné ovzduší v Anglii.

Samozřejmě nechybějí ani klasické britské atributy − hrdinové neustále pojídají sendviče, popíjejí sherry, scházejí se v londýnských obrazárnách a volají z telefonních budek v zapadlých vesnických hospodách.

Zdá se, že Simon Mawer, který už řadu let žije poblíž Říma, nostalgicky nevzpomíná jen na anglický čaj. Ten je v románu zmíněn pouze jednou − s poznámkou, že nedělá dobře na žaludek.