Recenze: Ve vyobrazení 3D světa a živých tvorů Kniha džunglí překonává Avatar i film Pí a jeho život

Nová filmová adaptace Knihy džunglí spisovatele Rudyarda Kiplinga, která zítra vstoupí do českých kin, dělá z diváků svědky "druhého stvoření světa". Prostřednictvím počítačů byla znovustvořena příroda i jistý druh biblického ráje, kde lidé a zvířata hovoří společnou řečí. Příběh indického chlapce Mauglího, jenž vyrůstá v džungli ochraňován smečkou vlků, jaguárem Baghírou a později i medvědem Balúem, patří ke klasice dětské četby, ale přitom se vzpírá jednoduchým škatulkám.

Nejde o pouhou bajku, kde zvířata přebírají lidské vlastnosti, ani tarzanovské čtivo přeplněné dobrodružnou akcí. Kiplingova kniha se pohybuje na hranici mezi mytickou poemou a románem o dospívání.

V paměti filmových diváků utkvěla nejvíc animovaná Disneyho adaptace z roku 1967, která víceméně všechny syrové prvky schovala v muzikálu a rozverné burlesce. Mauglímu tady jde jistě o život, ale nejvíc ze snímku v paměti zůstanou chytlavé písničky.

Nová filmová verze režiséra Jona Favreaua − též z produkce Disneyho − sice několik stejných písní použije také, minutové hudební úryvky budou ale to poslední, co uvízne v hlavách diváků.

Favreau byl vždy dobrý tvůrce filmů pro děti, natočil Vánočního skřítka nebo Zathuru: Vesmírné dobrodružství. A komiksovou sérií Iron Man oslovil i teenagery. Ale teprve v padesáti letech se mu podařilo mistrovské dílo, jež se ihned stává klasikou. Jeho Kniha džunglí stojí na třech pilířích, které se v současných hollywoodských filmech málokdy sejdou.

V kině jako v ráji

Další 4
fotografie

Tradiční jednoduché vyprávění se obejde bez zbytečných modernizací a manýristických komplikací. Silné postavy sice − kromě Mauglího − neprocházejí vývojem, ale mají duši a nejsou to skrumáže trikových exhibic. A konečně, všechno se odehrává v detailně vykresleném světě, jenž dalece překračuje příběh i hrdiny.

Divák cítí, že tento barevný, bohatý a pulzující svět může existovat i potom, co postavy zmizí z plátna a příběh skončí. Je to živá rozlehlá krajina, jež generuje bezpočet jiných příběhů a tvorů, kteří se budou snažit pochopit a ctít její pravidla.

Právě důraz na silná pravidla ovlivňující osud jednotlivce odkazuje ke kastovnímu systému indické společnosti i třídnímu rozdělení společnosti britské, tedy k dvojímu druhu životního napětí, které zakoušel sám Kipling − britský spisovatel narozený v indické Bombaji.

Nová Kniha džunglí je opravdové drama plné vážně míněných emocí, chvílemi je poměrně strašidelné i pro útlocitnější dospělé, aniž by tu docházelo ke zbytečně otevřenému násilí. Předškolní a raně školní děti, pro něž je film určen především, však na podobné dílo čekaly dlouho. Konečně se jim někdo nebojí kromě hravých momentů položit zásadní otázky morálky i vlastní identity: Kam patřím a co musím udělat, abych tam patřil i nadále?

Pro získání perspektivy ustavičného ohrožení tvůrci mimo jiné oproti skutečnosti zvětšili mnoho zvířat tak, aby se vedle nich Mauglí i diváci cítili ještě menší. Nejdále tento koncept autoři dotáhli u opičího krále Ludvíka, který není pouze velkým orangutanem, ale rovnou posledním přeživším exemplářem gigantopitéka. Scény s Ludvíkem, nasnímané v atmosférickém přítmí, připomenou staré filmy s Marlonem Brandem − ať už protiválečné vietnamské drama Apokalypsa, nebo mafiánského Kmotra.

Kvůli dabingu nezazní hlasy Christophera Walkena, Billa Murrayho či Scarlett Johanssonové, na druhou stranu se ale česká verze nadprůměrně povedla a třeba Marek Vašut dokázal coby zákeřný padouch Šer Chán odvést možná nejlepší herecký výkon posledních let.

Film Kniha džunglí opět trochu posouvá možnosti počítačové grafiky a ve vyobrazení trojrozměrného světa i živých tvorů překonává jak průlomový snímek Avatar, tak nedávné drama Pí a jeho život.

Fascinující zde není to, že autoři dokázali prales a jeho obyvatele stvořit z ničeho − kromě představitele Mauglího nebylo před kamerou téměř nikdy nic jiného než zelené plátno.

Až magické je, že na to divák dokáže po pár minutách zapomenout a nechat se filmem vtáhnout do dění. Není to však hypnotické omámení smyslů, jaké provozuje had Ká s Mauglím, film naopak diváky svou kinetičností a dramatičností natolik zbystří, že si sami budou po zhlédnutí připadat lehce fyzicky vyčerpaní.