Sociální sítě Miloše Čermáka: Hamilton aneb srdce otce zakladatele tluče v hiphopovém rytmu

Prohlásil jsem: "Jedině přes mou mrtvolu!" Dát 450 dolarů za jeden lístek na divadelní představení? To znamená za nás oba se ženou 900 dolarů? Šílenství! A jako mnohokrát jsem nedlouho poté změnil názor a svou ženu na dotyčnou inscenaci doprovodil.

Řeč je o newyorském muzikálu Hamilton, dnes asi nejúspěšnější a nejdiskutovanější show na Broadwayi, na kterou lístky koupíte jen na neoficiálním trhu. Za mnohonásobek původní ceny.

Viděli jsme se ženou Hamiltona v půlce dubna. Den předtím získal Pulitzerovu cenu v kategorii dramatu a pět dní po nás show zhlédl kanadský premiér Justin Trudeau. Když v poslední době New York navštíví nějaký významný politik či osobnost a média uvedou, že měl večer "soukromý program", skoro vždy to v překladu znamená, že byl v Divadle Richarda Rogerse na 46. ulici, mezi Broadwayí a 8. Avenue. Na Hamiltonovi.

Lze bez přehánění napsat, že Hamilton je nejúspěšnějším divadelním představením v Americe za velmi mnoho let. Bylo by předčasné tvrdit, že v historii, byť na tento titul bude asi taky aspirovat. Ale přece jen se hraje pouze něco přes rok. Broadway však nepamatuje, že by se nějaký muzikál nebo hra staly právě za pouhý rok takovou senzací. Ostatně stvrdily to i nominace na prestižní divadelní ceny Tony, které se udělují příští neděli.

Hamilton jich získal šestnáct, což je nejvíc v historii.

Čím to je? A proč má muzikál o životě jednoho z "otců zakladatelů" takový úspěch? Nečekali bychom u podobného námětu spíš naučné představení, na které se chodí z povinnosti? Na to existuje několik odpovědí. Ta nejjednodušší zní, že autor Lin-Manuel Miranda zkrátka napsal vynikající věc. Výbornou hudbu, díky níž se některé písně už staly hity, a také skvělé libreto. I když nejste fanoušky hip hopu, k obojímu snadno najdete cestu.

Což by samozřejmě ještě nestačilo. Dobrý muzikál možná divadlo vyprodá na měsíce nebo i roky, ale ještě se automaticky nestane takovým kulturním a hlavně společenským fenoménem. Podstatný je kontext.

To, že v Hamiltonu příběh z konce osmnáctého století rapují herci v dobových kostýmech, by mohlo být považováno za samoúčelný trik. Lacinou provokaci. A to včetně toho, že většina herců jsou černoši nebo Hispánci.

Jenže se zároveň píše rok 2016. Končí druhé volební období Baracka Obamy, prvního černého prezidenta v historii. A Ameriku čeká diskuse o tom, jakým prezidentem vlastně byl.

Sám Obama v jednom z nedávných projevů přiznal, že svému nástupci zřejmě nepředá zemi v lepší kondici, než když se sám stal hlavou státu. Platí to i o světě obecně. Evropu trápí potenciálně hrozivý problém s uprchlíky a s ním související nárůst extremismu.

A obojí doléhá i na Ameriku, byť částečně nepřímo a jinak. Ale úspěch republikánského kandidáta Donalda Trumpa není vlastně ničím jiným než obdobou úspěchu evropských populistů.