Nejoceňovanější knižní sci-fi roku 2013 od spisovatelky Leckieové má nádech multikulti

Nad česky právě vydaným sci-fi románem Ve službách Spravedlnosti, jímž před třemi lety debutovala americká spisovatelka Ann Leckieová a získala za něj většinu nejdůležitějších cen v žánru, si čtenář uvědomí, nakolik se proměnilo science fiction.

Tato literární forma zažila a dodnes zažívá největší rozkvět ve Spojených státech; téměř všichni nejslavnější autoři, kteří vytvářeli historii sci-fi, začínali publikovat v populárních amerických časopisech, kde požadavek na čtivost převažoval nad literární kvalitou. Když se tento lidový původ žánru spojil s americkým archetypem o dobývání nových území, vyšla z toho archetypální sci-fi klasika, v níž vesmír figuruje jen jako nový Divoký západ s novými přírodními zdroji a nevyzpytatelnými cizinci, od nichž nelze čekat nic dobrého. Byla to literatura pro muže plná dobrodružství, objevů a sebejistoty bílého pozemšťana na cestě neznámem.

Jenže od té doby uplynulo půlstoletí a z původních modelů anglosaské sci-fi téměř nezůstal kámen na kameni. Také autoři fantastické literatury přirozeně reagovali na kulturní proměny, brali v potaz genderové posuny, požadavek na vyšší literární hodnoty či pád euroamerického koloniálního modelu.

Mezi tyto autory lze počítat také Ann Leckieovou, nyní padesátiletou spisovatelku, která si tvorbou románu Ve službách Spravedlnosti krátila čas jako matka v domácnosti.

Leckieová typově stvořila takzvanou vesmírnou operu, což je jeden z nejtradičnějších druhů sci-fi, pevně spojený se zlatým věkem žánru, jenž se odehrával na stránkách dobrodružných magazínů. Jenže místo aby byl čtenář v knize Ve službách Spravedlnosti ohromen meziplanetárními konflikty, je vtahován do zákonitostí neobyčejně komplexního vesmíru. A u jeho postav si ani není pořádně jist, jestli jsou pozemšťany, nebo ne.

Ne že by v knize akce úplně chyběla, ale to důležitější se odehrává vskrytu, v myslích postav nebo ve složitých vztazích mezi nimi. První kapitola vysloveně čerpá z detektivek drsné školy − hlavní protagonistka Breq před hospodou na ledové planetě najde polomrtvou ženu a pomůže jí, přestože sama má neodkladný a nebezpečný úkol.

Dnešnímu duhovému spektru genderových identit již neodpovídá dělení protagonistů na muže a ženy, což se v románu Ve službách Spravedlnosti odráží v ještě extrémnější podobě: u jeho hrdinů čtenář ani netuší, jakého jsou pohlaví. Není to dáno vzezřením, spíš jazykem a chováním. A protože se jedná o takzvané ženské psaní, oč je kniha úspornější v akčních scénách, o to je bohatší v introspekci duševních stavů nebo v líčení složitých vyjednávání. Ta probíhají v prostředí, kde je kromě reálné moci nutné přihlížet také k nespočetným kulturním i náboženským tradicím a zvláštnostem.

Právě ve vnímání odlišnosti se román zásadně liší od tradiční americké sci-fi. V univerzu tohoto díla neexistuje jediná pravda, není zde platforma, kterou by čtenář mohl považovat za svoji, apriorně platnou. Což docela odpovídá dnešnímu multikulturnímu pohledu na naši pozemskou civilizaci.

Děj dále ozvláštňuje fakt, že protagonistka Breq v minulosti nebyla individuální postavou, nýbrž součástí kolektivní bytosti propojené umělou inteligencí kosmické lodi. Breq byla "periferem", otrokem bez vlastní vůle, vědomě propojeným s dvěma desítkami dalších. Což vyprávění místy poskytuje neobyčejné možnosti, jak děj sledovat na mnoha místech najednou.

Pro české čtenáře tyto vlastnosti "nové science fiction" nebudou až tak nové. Téměř totožný přístup k psaní využívá také tuzemská autorka Vilma Kadlečková ve svém románovém cyklu Mycelium, považovaném za jeden z vrcholů současné domácí fantastiky.