Black Sabbath se přijíždějí rozloučit. Jejich zvuk táhl jak tornádo také někdejším Československem

Legendární věrozvěsti hardrocku a heavy metalu z britského Birminghamu na letošní rok oznámili své poslední turné: jmenuje se It's the Beginning of the End, Je to začátek konce. V rámci této rozlučkové túry se kapela Black Sabbath zítra po třech letech zastaví také v Praze, kde jim bylo vždy přáno, neboť Češi i Slováci svým "sabatům" rozumějí.

Dávno tomu, co se z britských ostrovů ozvalo první hromobití bicích, nervy vibrující baskytara, kytara sázející jeden smrtící riff za druhým a skřeky jako přetavené ingoty. Ano: Bill Ward, Geezer Butler, Tony Iommi a pochopitelně Ozzy Osbourne. Všichni se jen s malou chutí připravovali na dělnická povolání, mnohem větší apetit projevovali k hudbě.

Věřte nevěřte, začínali coby psychedelická kapela Rare Breed and Mythology − Ozzy střihl vlasy podle tehdejší subkultury zvané mods a naposled v životě vypadal jako "vystajlovaný" slušňák. Pod vlivem kapel Led Zeppelin, Cream či Johna Mayalla v roce 1968 zkusil dát dohromady bluesovou partu Earth Blues Company, později vystupující jen jako Earth. To vše ale vzalo zasvé, když se Geezer Butler, takto fanoušek hororových filmů, ponořil do černé magie.

Pod tímto vlivem kapela složila písničku jako hudební doprovod černé mše a Ozzy ji nazval Black Sabbath dle stejnojmenného filmu s hercem Borisem Karloffem z roku 1963. Název i nové směřování čtyř muzikantů byly náhle zřejmé: uhrančivě přitažlivé jako oni sami.

Hudebním architektem byl Iommi, z Butlera se stal dvorní textař, z Warda hromovládce a z Ozzyho? Symbol i principál oněch černých mší. Krom jiného, jaksi oklikou, Black Sabbath vystihli ducha doby, přelom 60. a 70. let. Hipísácký idealismus byl vepsí, válka ve Vietnamu eskalovala, "rozpínání myslí" nahradily tvrdé drogy.

Konec konců

Další 2
fotografie

První dvě alba sotva dospělých teenagerů Black Sabbath opravdu definovala zvuk, jemuž se o mnoho let později začalo říkat − souslovím z knihy Williama Burroughse Nahý oběd − heavy metal. Úspěch prvních dvou alb nazvaných Black Sabbath a Paranoid z roku 1970 byl vskutku ohromující, tedy spíš u posluchačů.

Hudební tisk se poněkud mýlil, srovnával-li jejich zvuk se špičkovými instrumentálními výkony Cream, kteří kráčeli k tvrdé hudbě z opačného, tedy bluesového pólu. Blues v hudbě Black Sabbath nebylo. Oni sami o sobě tehdy říkali, že jsou "heavy underground", na čemž cosi bylo.

Jejich mocný zvuk pomyslně bořil Berlínskou zeď a táhl jak tornádo také zemí, nad níž právě rozprostírala křídla husákovská normalizace. V tehdejším Československu se Black Sabbath stali asi nejvzývanější kapelou, s Járou Cimrmanem řečeno, zejména na jih od Klatov. Což mělo i svůj reálný podklad, jelikož do těch míst zasáhl docela kvalitní televizní signál, třeba ARD, a pořady s názvem Beat Club občas nabídly koncert velezajímavých kapel, především právě Black Sabbath.

K pokoutně šířeným nahrávkám se připojil i ohromující vizuální dojem a na většině "odpoledních čajů" už bylo možné zřít tuzemské huňáče, jak s pivem v ruce "tančí" jakési medvědí soirée, k "sabatí" hudbě trhavými pohyby hrají na imaginární kytary a dávají zdravý průchod svým vztekům ze všedních dnů.

Od těch časů se u Black Sabbath i jejich věrných mnohé změnilo: logicky zestárli, ale také často měnili obsazení − tu lépe, tu s horšími výsledky, ale pořád to byli Black Sabbath. Dokonce i když Ozzy Osbourne účinkoval ve velmi trapné rodinné reality show na MTV a Bill Ward se definitivně vzdal členství v kapele.

Naopak přibyli zástupci mladších generací, leč jejich společná setkání s publikem získávala charakter jakési odtažitosti − tedy alespoň ze strany kapely. Jako kdyby je to přestávalo bavit.

Možná právě tohle je úhlavní motiv letošního posledního turné. Dle recenzí jarních koncertů ze Spojených států se lze připravit asi na toto: koncert trvá dvě hodiny. Black Sabbath vystoupí téměř v původní sestavě: Ozzy Osbourne, Tony Iommi a Geezer Butler. Bubeníka střídají, slova na rozloučenou říká Iommi: "Děkujeme za přízeň a věrnost, kterou jste nám všecka ta léta věnovali."

Až se toto turné bude blížit k závěru, bude to znamenat opravdový konec, konec jedné z nejlegendárnějších kapel v rokenrolové historii.