Iráčané, kteří odešli v dubnu z České republiky do Německa, Česko tvrdě kritizovali. Dostávali údajně špinavou vodu na pití a na záchod je musel doprovázet dozorce. Neustále jim bylo prý dáváno najevo, že je v zemi nikdo nechce. O kritice Iráčanů se zmiňuje verdikt správního soudu v Drážďanech, který zamítl žádost o předběžné opatření, jež mělo zabránit vrácení skupiny do Česka. Německý soud kritiku nepovažuje za opodstatněnou.
Ve verdiktu se píše, že žadatel o předběžné opatření svou žádost zdůvodňoval mimo jiné velmi špatným zacházením ze strany českých úřadů. Návrat do Česka by podle něj negativně ovlivnil zdravotní stav jeho těžce nemocného bratra, kterému se údajně v Česku nedostalo žádné lékařské péče, a musel tak vystačit s léky dovezenými ještě z Iráku.
Iráčané kritizovali také ubytování na okraji vesnice, kde na ně prý neustále dohlíželi čeští policisté. Tvrdí také, že byli bez ochrany vystaveni nepřátelským postojům místních obyvatel. Česká vláda jim navíc měla vyhrožovat návratem na Blízký východ.
Kritice neušla ani údajně znečištěná voda, kterou skupina dostávala. Když si na ni stěžovala, tak prý několik dní nedostala vodu vůbec žádnou.
Německý soud ale ve svém rozhodnutí konstatuje, že neshledal systematické nedostatky v českém azylovém řízení nebo podmínkách pobytu pro uprchlíky. "Všechny známé podrobnosti ukazují, že v každém případě byly dodrženy všechny minimální standardy," konstatuje soud.
Podotýká také, že přijetí iráckých uprchlíků bylo v podstatě pilotním projektem, který byl pozorně sledován politiky i médii. I proto za nedůvěryhodné považuje například tvrzení, že české úřady Iráčanům dávaly najevo, že si je v zemi nepřejí.
Vzhledem k tomu, že drážďanský správní soud žádost skupiny o předběžné opatření odmítl, nebrání nic jejímu návratu do Česka.
