Sociální sítě Miloše Čermáka: Padla na vás tíha světa? Zkuste omalovánky!

Sedím skloněný nad tabletem, v očích soustředěný výraz, jazyk malinko vystrčený. Kdyby mě někdo pozoroval, vsadil by se, že jsem plně koncentrovaný na práci. Ale omyl. Kreslím. Nebo spíš obtahuji. V jednoduché, bezplatné aplikaci mám nahranou fotku, kterou jsem o půl hodiny dřív udělal mobilním telefonem v centru Prahy, a teď podle ní kreslím obrázek.

Je to částečně mechanická a částečně kreativní práce. Samozřejmě jak kdy a jak pro koho. Ale jedno je jisté: je to báječná relaxace. Stačí pár vteřin a ponořím se do úplně jiného světa. Nakreslení jednoho obrázku trvá pět, nanejvýš deset minut. Když jsem hotový, připadám si jako znovuzrozený. Únava a roztěkanost jsou pryč. Můžu se pustit do opravdové práce.

Je iluze si myslet, že člověk vydrží dělat intelektuální práci osm hodin denně. Nebo dokonce víc. Ve skutečnosti většinu toho času dělá to, čemu se dnes moderním slovem říká prokrastinace. My novináři například čteme noviny, navštěvujeme zpravodajské weby, kontrolujeme nové e-maily nebo "pracujeme" se sociálními médii jako Facebook nebo Twitter. Namlouváme si, že je to součást naší práce. Není. Ve skutečnosti je to aktivita, kterou nabízíme svému unavenému mozku, aby si odpočinul a mohl se za pár okamžiků znovu soustředit na další práci.

Lidé pracující v kancelářích to dobře znají. Kromě již zmíněných činností se prokrastinace projevuje vařením kávy, diskusemi v kuchyňce či zbytečnými poradami a mítinky všeho druhu. Tajně pak lidé na počítačích hrají hry, surfují na webu nebo "visí" na Facebooku.

Problém s některými prokrastinačními aktivitami je ten, že jsou návykové. Může se pak stát, že se vám to trochu vymkne z ruky, a po několika hodinách s překvapením zjistíte, že jste celou dobu pilně prokrastinovali, ale neudělali vůbec nic. A jiné druhy prokrastinace zase mozek zatěžují podobně jako práce, takže se ztrácí původní cíl. Na chvíli vypnout a odpočinout si. Mně se například osvědčilo hraní jednoduchých her jako Tetris.

Ale kreslení je ještě lepší, protože při něm vznikne obrázek. Když se mi nelíbí, smažu ho. Když jsem s ním spokojený, nahraju si ho na web ledabyle.cz, který jsem si za tímto účelem založil. Povyšuje to "blbnutí" s tužkou − lépe řečeno se stylusem − na "uměleckou tvorbu".