Zpěvačka Rihanna do Prahy veze desku, na níž se posouvá od diskotékových hitů k dospělejší hudbě

Vzhledem k postavení, kterého v pouhých osmadvaceti letech dosáhla v hudebním průmyslu, světová média u barbadoské zpěvačky Rihanny často zmiňují hudbu až na druhém místě.

Dívku, která zítra vystoupí v pražské O2 areně, vnímají hlavně jako společenskou ikonu diktující styl. Rihanna je obdivována pro nápaditý způsob oblékání, vizuální proměny osobnosti, charitativní aktivity. Společenské časopisy rozebírají její charisma a každý její videoklip signalizuje nové módní trendy.

V případě Rihanny je to podložené čísly − s 210 miliony stažených skladeb a 54 miliony prodaných desek patří k nejúspěšnějším interpretkám mladé generace a také k ekonomicky nejatraktivnějším objektům showbyznysu.

Podle časopisu Forbes byla vloni s pětasedmdesátimilionovým výdělkem třináctou nejúspěšnější celebritou na světě − což je pro srovnání jen o 13 milionů dolarů méně, než kolik vydělal pátý fotbalista Ronaldo, a o dost víc než v případě tenisty Rogera Federera nebo kapely Rolling Stones.

Už pamětníci jejích začátků v okrese Saint-Michael na karibském ostrově Barbados tvrdí, že když Rihanna začínala ve školním vokálním triu, stačilo, aby přišla na pódium, a obě její kolegyně jako by zmizely. Také dnes se v záplavě zpráv ze života celebrit často ztrácí fakt, že Rihanna je v kategorii spotřebního tanečního popu výjimečnou pěvkyní.

Ještě jí nebylo patnáct let, když se její demosnímky dostaly do rukou věhlasného amerického rapera Jay-Z. Sice s výhradami, přesto Rihannu angažoval pro gramofonovou značku Def Jam, jíž tehdy šéfoval. Ta spolupráce byla pro zpěvačku určující. Jako začínající interpretka prý byla ovlivněna spíš konzervativnějším proudem ženského popu − obdivovala Madonnu, Céline Dionovou nebo Whitney Houstonovou.

Vydavatelství Def Jam se ale zaměřovalo na radikálnější podobu taneční hudby. Jeho jádrem bylo nové R&B a hip hop, na něž producenti nabalovali další hudební trendy, ať už z karibské oblasti, jako například reggae, reggaeton, kalypso nebo soca, či z evropských diskoték, kde na začátku nultých let tohoto století dominovala elektronická dance music.

Rihanna byla natolik univerzální talent, že kdyby se dostala do jiné hudební stáje, mohla s úspěchem dělat i pop rock. Její první dvě desky z let 2005 a 2006 hledaly vyvážený stylový mix taneční hudby, ve které by se s ohledem na její původ výrazně uplatnily hlavně karibské styly.

Zpěvačka vstoupila rovnou do čela hitparád. Hned její první singl Pon de Replay s výraznými rysy jamajského rapového stylu dancehallu se dostal na druhé místo singlového žebříčku časopisu Billboard a stal se módním hitem světových diskoték.

Úzký záběr klubového prostředí zpěvačka opustila až s třetí deskou Good Girl Gone Bad z roku 2007, odkud pochází jeden z nejhranějších popových šlágrů minulého desetiletí, píseň Umbrella. Díky ní se tehdy devatenáctiletá Rihanna stala osobností, kterou na vědomí vzali také ti, kdo se o populární hudbu běžně nezajímají.

Přitom nechybělo mnoho a Rihanna by svůj nejslavnější song nikdy nenatočila. Jay-Z, který je spoluautorem písně a v její úvodní části rapuje, později řekl, že skladbu původně napsal pro Britney Spearsovou, ale její management prý nápad odmítl.

Píseň pak získala tři nominace na Grammy a v jedné z kategorií dokonce zvítězila. Od té doby Rihanna přidala ještě sedm dalších sošek.

Dnes má zpěvačka na kontě osm desek. Poslední z nich, Anti, vyšla letos v lednu u nové firmy a signalizovala posun k dospělejšímu popu s větším podílem elektronického doprovodu a sklonem k romantičtější atmosféře. Stala se základem pro právě probíhající turné, které s tříměsíční přestávkou potrvá až do konce listopadu. Rihanna na něm předvádí show plnou vizuálních efektů, převleků a tanečních čísel, jak se sluší a patří na hvězdu jejího formátu.

Recenze překvapivě víc než palbu světel zdůrazňují zpěvaččin vynikající vokální výkon v osmnácti skladbách − ale ani její šatník prý není k zahození.