Knižní tipy: Kolik z jazyka umíš, tolikrát jsi tvůrcem?

Když je jazyk rejdištěm rozkolísanosti
Ivana Svobodová a kol.: Psaní velkých písmen v češtině
2016, Academia, 352 stran, 295 korun

Nejtěžší partie české gramatiky představuje horor i v očích jazykových profesionálů, neboť rozhodnutí o náležitém psaní velkého či malého písmene většinou vyžaduje solidní zkušenost s popisovaným jevem. Pro kolektiv bohemistů z Ústavu pro jazyk český AV ČR, kteří tuto kapitolu chtějí zpřehlednit, to zprvu znamenalo provést sociologickou sondu a zaměřit se na způsoby, jak věci pojmenováváme. Podchycení této problematiky je tak nakonec delší než sama autoritativní Pravidla českého pravopisu, která v tomto ohledu podávají poučení pohříchu střídmé. A protože dlouhodobě neutěšený stav zatížený výjimkami, ideologismy, oborovými vlivy i atakem cizích jazyků vede ke značné rozkolísanosti, cenná práce přikládá též návrh na změny v pravopisné kodifikaci. Nebyly by revoluční, ale přinejmenším by odstranily řadu vnitřních rozporů zavedených předešlými generacemi lingvistů.

Džunglí angličtiny s ohleduplným Ámosem
Ladislav Čech: Angličtina pro lamy
2016, Universum, 184 stran, 199 korun

Nakladatelství, které jinak nemá praktické zkušenosti s přípravou učebnic, v zábavné edici věnované soubojům našinců s angličtinou vydává příručku, jež by se politicky korektně dala definovat i jako "anglická mluvnice pro věčné začátečníky". Kantor Ladislav Čech sice není čapkovským glosátorem jazyka jako rodilý mluvčí Darren Crown, v jehož stopách se vydal, nicméně za vlídnost i za předvedenou ukázku školy hrou by mohl směle kandidovat v anketě Zlatý Ámos. Při výkladu látky prvních dvou ročníků studia terminologií radši nešermuje, aby "lamy" nezastrašil, zato jim pro hladší průchod džunglí světového jazyka číslo jedna posílá soubor pomůcek, jelikož sází na sílu zvukomalebné mnemotechnické nápovědy. Tudíž doufejme, že se žactvo rozmluví, když v české metodice dál přežívá názor, že bez chrámu gramatiky je to nemyslitelné.

Co svedou a nesvedou kvanta řeči
Vojtěch Němec: Opus pictum
2016, Dybbuk, ilustrovala Viktorie Rybáková, 256 stran, 263 korun

Literatura že má skromně vybírat z nabídky slov, jež by sdělně vystihla úpění lidstva? Toť pro Vojtěcha Němce čajíček z notně vylouhovaného pytlíku. A tak jazyk i sám akt tvoření rozmetal silou termonukleární reakce, která ho cupuje na kvanta řeči. Vypustil příběh i ohledy na čtenáře a ve snaze obejmout svět vychrlil text podobný automatickému psaní Jacka Kerouaka. Z gruntu se propisuje do kořenů autorova rodiště, jako to kdysi udělal James Joyce s Dublinem. Žádnej neví, co je to Cheb a jeden život v něm. Tváří v tvář Kristovým rokům se pachatel, jehož hřištěm je 104 tlačítek klávesnice a nic víc, ztrácí v hluku úhozů a meandruje ve všem, co mu ten klapot na jazyk přinese, včetně asociací maskovaných jako vtip. Jenže nikdo také neví, co vše obnáší suma myšlenek ve stavu zrodu − a z tohoto "díla obrazivosti" to ne zcela překvapivě zase nezjistí.