Knižní tipy: Když je román víc než prostý součet částí

Díky motýlům je život spirála příběhů
David Mitchell: Hybatelé − román o devíti částech
2016, Nakladatelství Mladá fronta, přeložila Lenka Pavlovská, 352 stran, 339 korun

Jak pospojovat devatero příběhů z různých koutů světa, aby vznikl román pevný ve víře, že i postmoderní binec přezdívaný "teorie chaosu" má svou strukturu? Stačí jako David Mitchell vyjít z představy, že na kvantové úrovni souvisí všechno se vším, a roztočit spirálu jemnou jako motýlí efekt z teorií meteorologa Edwarda Lorenze, kterým se rozhýbe počasí na celé zeměkouli. Famózní debut pozdějšího tvůrce Atlasu mraků v české reedici připomíná sílu kosmopolitního přesvědčení, tak nutného pro naši globální vísku. Ať už na Mitchellových stránkách řádí teroristé, makléři či lupiči obrazů, floutci, babky z čínské čajovny nebo bludné duše bez těla, nenajdou v oboru pozemských znalostí skutečného hybatele. Vyvozovat z následků nezjevnou příčinu totiž znamená lovit jehlu v kupce sena − přičemž to seno třeba nemají v hlavě jen smrtelníci.

Nezoufejte! Veškerou sůl vykouří láska
Katja Kettu: Sběratel dýmek
2016, Nakladatelství Argo, přeložila Jitka Hanušová, 240 stran, 259 korun

S přispěním elegantního kuřáckého náčiní, které k dumání nad úradkem osudu využil svého času i mstivý sovětský literát Ilja Erenburg, sešívá Katja Kettu deset povídek v románové pásmo podobně magicky jako David Mitchell. Nic nového pod sluncem jednadvacátého století: přímluvci vlídnější tváře postmoderny právě takto dokládají, že i náhoda hrající s námi božské kostky je věc úhledná, pouze kulisy předloženého dýmkového desatera jsou u této Finky ještě divočejší. Historky strážce fjordu na severu Skandinávie, kde se za války gestapáčtí fanatici střetávají s konvoji Spojenců a běženci ze Stalinovy říše, prošpikovala autorka smyslností a do rudého Ruska tak jako v próze Porodní bába buší jaksepatří. Je-li solí dějin v jejím podání ironie, jež nás zaskočí nepřipravené a láme nás na skřipci, pak odpovědí na tu hroznou přesolenost je láska. Byť si většinou natluče.

Když hodiny duše ukazují nula nula
Lotta Lundbergová: Nultá hodina
2016, Nakladatelství Kniha Zlín, přeložila Viola Somogyi, 344 stran, 399 korun

Klasicky přerývaný románový trojhlas vypravěček, jimiž v knize švédské prozaičky lomcuje krize osobnosti, připomene Hodiny Michaela Cunninghama. Ale s tím rozdílem, že v roli utěšitelky nyní nevystupuje Virginia Woolfová, zato děti odložené kvůli matčině seberealizaci tu smutní hned dvě. V nulté hodině, kdy z temnoty času vystupují přízraky, musí dvojice zdrcených žen a jedna příliš moudrá dívka začínat znovu od píky nehledě na to, zda jde o léto 1945 v Rusy obsazeném Berlíně, o seance u psycholožky v roce 1984, či o bergmanovská rodinná dramata našich dní. Zápas o vlastní záchranu nasměruje hrdinky tak jako antickou Persefonu do podsvětí, neboť výlučně dotek smrti zaručuje restart, přestože palba krátkých vět navozujících dojem niterných monologů působí někdy vyumělkovaně.