Podnikatelé v politice s.r.o.

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Podnikatelé sice občas do politiky zamíří, ale jejich ambice, jak proměnit republiku, jsou neuvěřitelně omezené. Posledním příkladem může být jedno z nejzajímavějších jmen kandidujících na podzim do Senátu − advokát a někdejší spolumajitel velké kanceláře Jan Holásek. Na rovinu říká, že nemá žádnou dlouhodobou politickou ambici, senátora chce zkusit jen tak mimochodem. No není to ale škoda? Neměl by tu stát kandidát, který si je vědom své erudice a úspěchů a netají se tím, že by leccos zvládl lépe než současný ministr spravedlnosti? Přirozené a prospěšné okysličování politiky, kde většinově vládnou profesionální politici a veřejní zaměstnanci, dravými selfmademany ze soukromé sféry ale v Česku bohužel nefunguje. A bude nejspíše ještě hůře. Místo pobízení malých a středních podnikatelů do politiky republika ustrnula ve vztahu jen k jednomu velkému − Andreji Babišovi. A na něj se chystá zákonný bič, který v důsledku bohužel ještě více odradí podnikatelský stav od vstupu do politiky.

Možná si ještě někdo vzpomene, jakou senzací byl vstup podnikatele v cestovním ruchu Václava Fischera do Senátu v roce 1999. To měla být ta štika, která prožene zasloužilé politiky, kteří nikdy nic jiného než politiku nepoznali (v Německu pro to mají hezký výraz Berufspolitiker, u nás je z tohoto těsta třeba současný premiér). Ale Fischerova mise skončila bez jakéhokoliv efektu. A naděje, že když už ne v Poslanecké sněmovně, tak alespoň v Senátu se tu a tam objeví nějaký zajímavý a inspirativní byznysmen, vzala zasvé. Zdánlivě tuto apatii prolomil velkopodnikatel Babiš. Začal řídit stát jako firmu, ale svojí vůlí k moci další kolegy neinspiroval. Přesvědčil sice majitele textilky Juta Jiřího Hlavatého, aby šel do Senátu, ale ten už výš nechce. Další podporovatele podnikatele Radima Jančuru či Jannise Samarase nezískal Babiš ani pro to senátorství. Holásek kráčí přesně v tomto duchu − senátora zkusím, větší než malé množství politiky ode mě ale nečekejte.