Vítejte ve světě controllingu

Tři sudičky šly krajem. Kdykoliv se na zámku nebo v podzámčí narodilo dítě, přispěchaly ke kolébce, aby svými dary předurčily jeho životní dráhu. Ty tři dámy v nejlepších letech byly sudičkami odnepaměti, široko daleko nebylo komnaty ani chalupy, jejichž práh by alespoň jednou nepřekročily. Není divu, že je práce trochu nudila. Poslední dobou - nějakých dvě stě let - už nad kolébkou ani nepřemýšlely, které vlastnosti mohou nejlépe naplnit osud novorozeněte. Stačí se přece zeptat. Ze svých toren ochotně vytahovaly, o co si rodiče právě řekli. Žádné překvapení - "bohatí", "mocní", "obdivované", "šlechetné" šli na dračku. Našim sudičkám to vyhovovalo. Žádané vlastnosti se zpravidla vyčerpaly do oběda, a odpoledne tak mohly trávit v kavárně nad kávou se šlehačkou a zákusky. Onoho dne se již vracely do města, když je dohnal zadýchaný muž. Právě se stal otcem a žádný odklad nepřipadá v úvahu, matka je na tom špatně, kdoví zda se vůbec dočká rána. Varování sudiček, že to nejlepší už mají rozdáno, rozrušený rodič vůbec nevnímal. Chtě nechtě, naše tři dámy se musely otočit zpět k chalupě.