Únos je traumatizující zážitek. Je prakticky nemožné představit si, co se odehrává v hlavách lidí držených dlouhé měsíce daleko od domova v mizerných podmínkách, v nejistotě, v obavách o život. Musí to být variace na peklo.

Člověk, který jím projde, zaslouží empatii, pochopení, shovívavost.

Přesto se nezaujatý pozorovatel musí ke shovívavosti hodně nutit, když slyší, že čtyři z pěti Čechů nedávno unesených v Libanonu chtějí od státu odškodné, dohromady 40 milionů korun. Pokud to není následek doznívajícího traumatu, jde o požadavek na hranici drzosti. Nějaké odškodné by snad připadalo v úvahu, kdyby se ukázalo, že do problémů dostal čtveřici český stát. Dotyční ale odjeli do nebezpečné oblasti dobrovolně. Stát naopak dělal vše, aby je ze zajetí dostal. Výměnou za jejich osvobození propustil Libanonce Alího Fajáda, o jehož vydání žádaly kvůli podezření z podpory terorismu Spojené státy. Mezinárodněpolitické náklady byly obrovské. Unesení to také původně uznávali, v rozhovorech české vládě děkovali, že jejich propuštění dokázala vyjednat. A teď? Oklepali se a naopak chtějí
od státu peníze. Takřka neuvěřitelné.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se