Zvyšování poplatků za hudbu si přejí autoři a rádi bychom zpoplatnili i mobily, říká šéf OSA Strejček

Příští měsíc se pod jeho okna postaví nespokojení starostové a další kritici současných autorských honorářů. Protestovat budou proti tomu, že se Ochranný svaz autorský, kterému šéfuje, rozhodl zvýšit poplatky za hudbu z rádií, televizí a internetu na veřejných místech. Předseda představenstva Roman Strejček přesto působí ve své kanceláři spokojeně.

Rozhodující je pro něj to, že za loňský rok vybral svaz, známý pod zkratkou OSA, pro autory rekordní množství peněz, téměř miliardu korun.

HN: Které spolky či organizace mají podle vás lidé nejméně v lásce?

Určitě narážíte na náš Ochranný svaz autorský, ale já myslím, že nejsme nejméně populární. Věřím, že jsou u nás daleko méně oblíbené spolky, než jsme my.

HN: Kdo například?

Vůbec si netroufám jmenovat.

HN: Jak byste si v žebříčku vedli vy?

Pokud byste se zeptali lidí na ulici, co jim říká slovo OSA, bude něco vědět jeden z deseti. A ještě vám řekne něco ve stylu "jedna paní povídala". Jsem přesvědčený, že jsme spolek, který naprostou většinu lidí nijak nezajímá.

HN: O tom bychom, s dovolením, pochybovali. Když se někde řekne slovo OSA, hned se spustí sprška kritických názorů na vaši adresu.

Je jasné, že když někam přijdete a chcete peníze, navíc za tvůrčí činnost, nebudete populární.

Zejména ne v našich končinách, kde se dříve pošlapávala majetková práva i duševní vlastnictví.

Za takové situace je jasné, že nikdy nebudete vítaným hostem.

HN: Nemůžete si za to ale sami?

Právě teď zvyšujete poplatky za reprodukovanou hudbu ve veřejných prostorech, až o padesát procent v městech nad 80 tisíc obyvatel.

Kdo s tím nápadem přišel?

Dlouhodobě čelíme výtkám od autorů, že naše české sazby jsou naprosto nepřiměřené ve srovnání se zahraničím. Někteří byli s tímto stavem nespokojeni, řekli, že zdražujeme málo.

HN: Víc peněz po vás tedy požadují sami autoři textů a hudby?

Je to tak, je to jejich přání. Já jsem tu jako vykonavatel většinového přání autorů. Naším nejvyšším orgánem je valné shromáždění členů, což jsou námi zastupovaní autoři. Ti přináší nejvíc peněz a také rozhodují o fungování OSA. Toto shromáždění volí třináctičlennou dozorčí radu, které jsme já i další členové vedení podřízeni a pravidelně jí posíláme reporty. Právě tito lidé poukázali na nízké poplatky. My jsme pak provedli hloubkovou analýzu trhu v Evropské unii a zjistili jsme, že mají pravdu.

HN: Je ale férové srovnávat se s jinými evropskými zeměmi, když je na tom Česko v případě platů i zisků některých firem hůř?

Jak to ale chcete poměřovat? Jsme součástí evropského hospodářského prostoru, navíc jsme do porovnání zahrnuli i to, že v Česku je nižší kupní síla.

HN: Až vám 22. září přijdou před dům starostové a s nimi i další kritici, kteří s vaším výkladem nesouhlasí, půjdete mezi ně?

Hlavně věřím, že nakonec zvítězí zdravý rozum. Velice rád si ale vyslechnu jejich námitky, stejně jako námitky kohokoli jiného. Myslím, že ze strany kritiků došlo k naprostému nepochopení toho, co se děje.

V pětadevadesáti procentech případů se zvýšení poplatků obcí a měst nijak nedotýká. Týká se reprodukované hudby, žádných koncertů, plesů ani ničeho podobného.

HN: Těch se žádné zvýšení poplatků nedotkne?

Kategoricky odmítám, že bychom chtěli zdražovat něco jiného než reprodukovanou hudbu. Tu, která se hraje v provozovnách služeb, restauracích či barech.

HN: Například v kadeřnictví? Proč má kadeřnice platit za rádio vám, když už platí koncesionářský poplatek?

Protože puštěné rádio, stejně jako třeba televize, je součástí podnikání. Napomáhá tomu, aby měl provozovatel zisk. A to platí i jinde v Evropě.

HN: Platit má i kadeřnice, která si pro dobrou náladu pustí rádio?

Samozřejmě, už tím navozuje nějakou atmosféru, která pomáhá tomu, aby k ní lidé chodili a cítili se u ní dobře. Proto je potřeba, aby platila autorská práva za texty a hudbu, které z jejího rádia zní.

HN: A co hospodský, který má televizi, aby se mohli hosté dívat na fotbal? Proč i ten musí platit vám?

Podle našich zkušeností je v takové hospodě televize puštěná i jindy než jen při fotbale.

Lidé se na ni dívají například tehdy, když běží seriály. A v seriálech už hudba zní.

Je to licencovaná hudba, jejíž autory v naprosté většině také zastupujeme.

HN: Často se ozývají výtky, že svými požadavky ničíte pořadatele akcí. Není tomu skutečně tak? Myslíte na zajímavé kulturní projekty, od kterých by mohly vysoké náklady lidi odradit? Nebo na vesnické bály a myslivecké plesy?

Když se bavíme o vesnických akcích, mnohdy od nich chceme poplatek ve výši tří nebo čtyř
stovek korun. To přece není žádná velká suma. Jestliže pořadatelé zaplatí na takové akci kapelám, mohou zaplatit také autorům textů či muziky.

HN: K naštvanosti lidí, kteří vám platí, přispívá i to, že vidí, jak rostou vaše příjmy a zisky. Loni jste například dosáhli podle účetní uzávěrky rekordního výběru, 915 milionů korun. Co vám přináší největší příjmy?

Když se na to pořádně podíváme, nejúspěšnější jsme byli ve výběru peněz z veřejného provozování. To znamená poplatky za hudbu na koncertech, festivalech, ve veřejných prostorech a také v
barech a restauracích.

HN: Téměř miliarda, kterou jste vybrali, putovala obratem dál. Kam směřovala?

Řekl bych, že jsme jedna z nejvíce transparentních organizací, jaké existují. Na našem webu najdete obrovské množství informací, včetně mnoha detailů, veřejná je samozřejmě i naše účetní uzávěrka.

HN: Kam tedy ty peníze šly?

Většina peněz za autorská práva jde do zahraničí. Českým autorům jsme loni rozdělili 283 milionů korun. Zastupujeme doma devět tisíc autorů, zhruba pěti tisícům z nich jsme peníze vyplatili, v průměru to dělalo kolem 31 tisíc korun. Řada autorů nedostala nic, protože se jejich hudba prostě nehraje.

HN: Není škoda, že se čeští autoři nehrají víc?

Realita je taková, že v rádiích zní většinou zahraniční hudba. Je velká škoda, že nové české kapely mají problém dostat se do médií. Stejně jako ty zaběhnuté s novým repertoárem.

HN: Kolik má OSA zaměstnanců a jaké jsou u vás platy?

V současnosti máme 151 zaměstnanců. Kvůli lepšící se technice řada lidí odešla, před pěti lety nás bylo 210. Platy tady nejsou nijak nadprůměrné, ale nerad bych říkal, jaké peníze já a mí kolegové máme. Transparentnost je sice hezká věc, ale ať řeknu jakoukoli částku, vyvolá to negativní reakci. Český národ rád kouká ostatním do talíře.

HN: Kolik lidí máte v terénu? A jak vypadá jejich práce?

Po celé republice máme 22 zaměstnanců, každý má svěřený region a měl by ho znát od A do Z.

Den co den mapují, kde jsou koncerty a další akce a zda nám pořadatelé tyto akce hlásí. Chodí také na koncerty, aby zjišťovali, co se hraje a zda to odpovídá odevzdanému seznamu hraných písní. Stejně tak chodí po provozovnách a kontrolují rádia, televize a hi-fi věže.

HN: Pořadatelé si často stěžují, že musí dopředu hlásit, které písničky na jejich akci zazní. Když to neudělají, následují sankce. Není to nesmysl?

My požadujeme, abychom byli dopředu informovaní, že se nějaký koncert uskuteční. Tímhle způsobem nám lidé loni ohlásili asi 26 tisíc koncertů. Pokud dostaneme seznam toho, co se hrálo, až po skončení akce, je to v pořádku a nikdo žádné sankce nedostane. Seznamy skladeb předem od nikoho nevyžadujeme, protože víme, že se s nimi hýbe i podle nálady publika. Pokutu účtujeme jedině v případě, že někdo akci neohlásí. Nemůže přece očekávat, že bude mít stejné podmínky jako pořadatel, který ji ohlásil.

HN: V posledních měsících se nejvíc mluvilo o poplatcích za lidové písně, které nemají autory. Senát kvůli tomu schválil novelu zákona, aby za ně OSA poplatky nevybírala. Teď je návrh v Poslanecké sněmovně.

Ten zákon vůbec nic nezmění. Je to čirý populismus politiků, kteří ho navrhli. Už dříve nebylo nutné platit za lidové písničky neznámých autorů, stejné to bude i po případném přijetí tohoto zákona.

HN: Ovšem folklorní soubory, které lidové písničky hrají, musely dříve platit. I za písně neznámých autorů.

To je zase jiná věc. Protože folklorní soubory hrají písničky neznámých i známých autorů, domluvili jsme se s Folklorním sdružením České republiky, že každý soubor zaplatí symbolickou částku. Každý soubor měl zaplatit asi dvacet až třicet korun za měsíc.

Když se toto sdružení dostalo do velkých ekonomických problémů a přestalo plnit svoji roli, s novými folklorními sdruženími jsme se opět dohodli na symbolické částce pro soubory.

HN: Takže zákon nezmění nic na tom, že se za lidové písničky neznámých autorů nebude nic platit?

Přesně tak.

HN: Hodně se mluvilo o poplatcích za to, když někdo hraje u táboráku. I v senátní debatě zaznělo, že takové poplatky jsou hloupost.

I tady jde ale o čirý populismus, je to úplná blbost. Nepamatuji si, že bychom vybírali peníze za hraní u táboráku. Jestli se to dělo, tak možná v devadesátých letech, ale já si to nepamatuji.

Kdokoli si chce zpívat u táboráku, ať si zpívá. Nikdo s kasírkou na ně nepřijde.

HN: Nepřijde dokdy?

Dokud u ohně někdo nezačne vybírat vstupné nebo dokud nepůjde o nějakou reklamní akci.

HN: Je ještě něco dalšího, za co by lidé měli platit vašemu spolku a dalším kolektivním správcům, jako jsou Dilia nebo Intergram?

Vím, že to bude velice kontroverzní výrok, ale myslím si, že by se měly zavést poplatky i za mobily, tak jako se platí za flash disky. OSA by měla dostávat 1,50 koruny za každý gigabyte paměti mobilu. Nejvýše však 90 korun.

HN: Už jste v tom něco podnikli?

Pracujeme na tom, aby se dohodl trh. Nechceme tlačit na změnu vyhlášky ministerstva kultury. Musíme se domluvit s dovozci mobilních telefonů, aby těch pár korun dávali kolektivním správcům.

HN: V Senátu také zazněl návrh na vznik orgánu, který by dohlížel na činnost OSA. Nepřispělo by to k uklidnění veřejnosti i k tomu, aby se zprůhlednilo, jak a kam jdou vybrané peníze?

Dozor nad námi vykonává ministerstvo kultury. Pokud jsou někteří zákonodárci nespokojeni s tímto stavem, ať posílí pravomoci ministerstva.

HN: Vykonává vůbec ministerstvo tento dohled? Chodí k vám nějací lidé a dívají se do vašich šuplíků?

Většinou je to tak, že my musíme chodit na ministerstvo.

HN: Kdyby poslanci chtěli vytvořit nějaký další dozorující orgán, bránili byste se tomu?

Podle mě by šlo o zbytečné zdvojení dozoru. Kdyby ale mělo něco takového vzniknout, měli by mít dozor na starosti odborníci. V opačném případě nevidím záruku objektivity.

HN: Pokud jde o vás samotného, na vás dohlíží dozorčí rada OSA od chvíle, kdy jste na své křeslo v roce 2007 usedl. Jaké to je být šéfem organizace, která je tak kritizovaná?

Mě ta práce baví, je hodně různorodá, a tím pádem zajímavá. Navíc já jsem člověk, který nemá problém diskutovat o různých věcech, což je v mé pozici hodně důležité. Musím jednat s kumštýři i s veřejností, rád chodím lidem vysvětlovat, jak funguje OSA.

HN: A vypadá to, že dozorčí rada je s vámi už pár let spokojená…

Věřím, že ano. Když ale dozorčí rada řekne, že se jí nelíbím, tak se jí holt přestanu líbit.