Když jde o ochranu rodiny, i z učitele se stane vrah, říká hvězda seriálu Živí mrtví: Počátek konce

Spolu se želvami jsou bezpochyby nejpomalejšími obratlovci na planetě. Když však zombie táhnou krajem, má to na něj o poznání drtivější dopad.

Seriál Živí mrtví americké stanice AMC sledovali diváci šest let a od počátku šlo o jeden z nejúspěšnějších televizních pořadů historie. Ale především dvě poslední řady Živých mrtvých představovaly chmurný pohled na to, jaký dopad může mít apokalypsa na nejzákladnější lidské hodnoty.

Od loňského srpna čekání na další řady seriálu krátí jeho "vedlejší produkt" nazvaný Živí mrtví: Počátek konce. Ode dneška se i na české stanici AMC vysílá pokračování jeho druhé řady. A pozvolným tempem nemrtvých tvorů směřuje Počátek konce k tomu, aby z něj nebyl pouhý "levoboček".

"Líbila se mi premisa: Civilizace padne a lidstvo se musí starat pouze o přežití," říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny hlavní hvězda seriálu, novozélandský herec Cliff Curtis. "A je třeba se zamyslet nad tím, zda morální pravidla, která platila před apokalypsou, jsou nadále podstatná."

Jak přežít apokalypsu

Původní seriál Živí mrtví vyprávěl o skupině přeživších, kteří uprostřed světa zaplaveného zombiemi našli přirozeného vůdce, bývalého policistu Ricka. Seriál Počátek konce zase vykresluje, jak celá apokalypsa vznikla, ukazuje mnohem víc z trosek dřívějšího světa. A také hlavní hrdina Travis není drsný "vůdce smečky", ale bývalý středoškolský učitel a otec rozvrácené rodiny.

"Nemá rád zbraně ani zabíjení, nelíbí se mu morální pohled na svět u mnoha dalších. Ale často právě lidé, kteří si budují vnitřní přesvědčení nejdéle, bývají nakonec nejsilnější," komentuje svou postavu ­Curtis a uvažuje o hodnotách post­apokalyptického světa. "Je důležitější vůle k přežití, nebo schopnost vybudovat společenské struktury a porozumět tomu, co je nyní správně a co špatně? Lidskost může snadno padnout, když jde o přežití."

Navzdory pomalému rozjezdu, který však brzdil i první řady původního seriálu Živí mrtví, směřuje Počátek konce ve své druhé řadě k novému pohledu na lidstvo vystavené katastrofě celosvětových rozměrů. V první půli druhé řady se skupina hrdinů v čele s Travisem ocitla na moři, ale ani stísněný prostor luxusní jachty nezajistí bezpečí.

"Oceán je oceán, nemůžete mu říci, co má dělat," přibližuje obtíže s natáčením v moři Curtis.

Pro štáb to prý bylo náročné, ale pro Curtise radost. "Natáčeli jsme v Tichém oceánu. Pocházím z Nového Zélandu, takže miluji Tichý oceán. Užíval jsem si natáčení ve vodě i pod vodou. Vlastně víc než pobyt nad hladinou, ten byl mnohem náročnější."

Události brzy zavedly postavy zpět na souš a eskalovat nezačaly jen potíže s nemrtvými či jinými přeživšími. Travis musel řešit morální dilemata, ale také napjatý vztah s vlastním i nevlastním synem.

"Travis se na nové podmínky adaptuje nejpomaleji. Nechce se vzdát naděje, že by dřívější svět mohl nadále existovat," poznamenává Curtis, který sám podle rozvážného tónu hlasu připomíná spíš kantora než někoho, kdo by se v budoucnu mohl stát drsným vůdcem.

"To mi přijde na seriálu nejsilnější. Jak snadno se může ze středoškolského učitele stát vrah. Stane se to mrknutím oka, když jde o ochranu rodiny uprostřed zápasu o přežití," říká herec, který by podobnou apokalypsu, pokud by nastala, raději prožil v rodné zemi. "Na Zélandu bych se cítil bezpečněji."

Lidé tam podle Curtise žijí mnohem více v přírodě. "Mám rád přírodní živly, a kdyby přišla apokalypsa znamenající pád civilizace, byl bych šťastný, že se můžu snažit o přežití v přírodě, se svými přáteli. Možná bych si to i docela užíval," tvrdí trochu nepochopitelně herec, který pochází z maorského etnika a od Arabů po Hispánce už hrál všemožné minority. Nyní je hrdý, že může v úspěšném seriálu od AMC reprezentovat vlastní menšinu. "Cítím to jako privilegium."

Ale v prvních dvou nových epizodách má hereckou pauzu. Dnešní díl se zaměřuje na Travisova nevlastního syna. Ten se poté, co minule náhlá katastrofa rozehnala jednotlivé postavy, plouží vyprahlou mexickou pustinou a snaží se "zapadnout" mezi hordy zombií, splynout s monstry. Právě v takových momentech seriál ohledává hranice lidskosti, ale také racionality. Spojuje horor s rodinným dramatem či problémy dospívání a vyvolává zneklidňující otázku: Co znamená být člověkem?