Teprve během rozhovoru s panem architektem Stanislavem Fialou jsem si plně uvědomil, jak absurdní může být lpění na konzervaci veškerých stavebních památek ve stavu, v jakém se dochovaly do dnešních dob. Nemyslím tím, že bychom je neměli opravovat, ale že nedává smysl úplně u všech zastavit jejich další rozvoj. Vždyť přece většina z nich nese prvky dob, kterými prošla. A jejich pestrost je mnohdy dokonce tím, co na nich tolik obdivujeme. Proč by tedy alespoň některé z nich neměly ve svém vývoji pokračovat i nadále?
Zbývá vám ještě 70 % článku
Nebo zkuste
předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné?
Přihlaste se
