Kapela King Crimson měnila dějiny rocku i své složení, do Fora Karlín teď přijíždí v osmé sestavě

Pokud se popový koncert jmenuje "Večer s…", většinou to značí, že se interpret bere příliš vážně. Výjimka potvrzuje pravidlo. A tou výjimkou je britská skupina King Crimson. Od roku 1969, kdy vydala debutové album a de facto založila žánr progresivního rocku, posouvá hudební hranice. Dnes a zítra sedmičlenná sestava v pražském Foru Karlín zahraje největší hity z pěti desetiletí své kariéry.

Za tu dobu se King Crimson proměnili osmkrát, přičemž z původního složení zůstává jen zakladatel a tahoun skupiny, kytarista Robert Fripp. Poté, co natočil sedm alb, jež změnila dějiny rockové hudby, Fripp roku 1974 vyhořel a skupinu rozpustil se slovy "King Crimson už to navždy mají za sebou".

Když ho s dávným výrokem před dvěma roky konfrontoval britský deník Guardian, Fripp uznal, že to možná nebylo tak jednoznačné. "Četl jsem si rozhovory s ostatními členy kapely a ze všech vyplývalo, že problém měli oni se mnou," řekl kytarista a přiznal, že s ním "není snadné vyjít".

Fripp to nijak neulehčuje ani fanouškům. Na pódiu působí plaše, sedává v jeho zadní části schovaný mezi aparaturou a efekty a brání se, aby ho kdokoliv fotil. Ještě v devadesátých letech se stávalo, že když Fripp zahlédl blesk z fotoaparátu, odešel z pódia a odmítal se vrátit, dokud fotograf nevytrhne film z přístroje. Také na současném turné diváky varuje obří cedule, aby si kapelu nefotili, jinak "můžete být vyzváni k odchodu".

Hudba King Crimson je ovšem tak dobrá, že jim to posluchač odpustí. Kapela tvoří jedinečnou směs popu, industriálního rocku, psychedelie a experimentální muziky s prvky jazzu i klasiky. Pohybuje se od zasněných balad po jakási extatická hudební setkání třetího druhu. Kapela hraje s mimořádnou intenzitou, je výjimečně melodicky nápaditá, má tah. Osloví laiky, ale také dodnes fascinuje odborníky.

Například britský skladatel vážné hudby Andrew Keeling minulý týden publikoval nadšenou recenzi zahajovacího koncertu současného turné King Crimson, kde vyzdvihl způsob, jakým kapela pracuje s polyrytmy, zvětšenými kvartami či opakujícími se pasážemi, v hudební terminologii známými jako ritornely.

Teprve před třemi lety King Crimson ukončili vleklý spor s vydavatelstvím Universal Music o práva a licenční poplatky. Tehdy se Fripp zatím naposledy vrátil z důchodu a postavil současnou sedmičlennou sestavu, která již bez hrozby dalších právních sporů může hrát také staré písně.

V nynější kapele působí tři bubeníci, kytarista, saxofonista a basista hrající i na syntezátory. Vloni takto absolvovali turné po USA a Kanadě, minulý měsíc se v Anglii znovu sešli, aby začali zkoušet na současné turné. Přičemž basista Tony Levin ve svém on-line deníku slíbil, že na koncertech uvedou skladby, jež zatím nezazněly.

Na programu dosavadních vystoupení nicméně figurují spíš staré klasiky jako songy Epitaph a 21st Century Schizoid Man z konce šedesátých let, případně nedávné a improvizacím víc uzpůsobené kompozice typu Hell Hounds of Krim nebo Radical Action to Unseat the Hold of a Monkey Mind. Jedním z přídavků bývá skladba Heroes od Davida Bowieho z roku 1977 − na původní nahrávce se jako kytarista podílel právě Fripp.

Snad nehrozí, že ani tentokrát nová sestava kapely nevydrží. Robert Fripp si ji nebývale pochvaluje: "Je to první sestava King Crimson, kde necítím žádnou zášť ani nechuť od jediného člena," uvedl nedávno.