Vepřín z Letů bych vyměnil za jiný, říká jeho šéf. Ale nesmí nás to stát ani haléř

Dobu, kdy na louce na kraji lesa u Letů u Písku stával koncentrační tábor, kde zahynuly tři stovky lidí, připomíná už pouze informační tabule posetá hejnem much a kamenný pomník na nedalekém pohřebišti. A jen pár kroků od místa bývalého "cikánského tábora" stojí od 70. let minulého století velkovýkrmna vepřů, o jejímž odkupu začali čeští ministři nedávno znovu jednat s majiteli ze společnosti Agpi.

Generální ředitel firmy Jan Čech ukazuje před branou areálu za plot, směrem ke 13 podlouhlým budovám: "V každé z nich je tisíc vepřů. Jde o jeden z našich největších areálů. Třikrát do měsíce se tisíc vykrmených prasat odveze na jatka a tisíc nových mladých přiveze. Ročně vyrobíme čtyři tisíce tun vepřového masa," vysvětluje šéf firmy, do jehož života a podnikání zasáhla minulost místa víc, než si zprvu představoval.

Téměř 20 let s politiky napříč stranami a vládami jedná o tom, zda a za kolik stát vepřín zasahující zčásti do prostranství bývalého tábora odkoupí. "Já jsem tu minulost nezavinil, nezavinila ji ani naše společnost ani akcionáři. Uznáváme, že tam lidé zemřeli a je to špatně, ale společnost Agpi to nezmění," rozčiluje se Čech.

Dát místu důstojnější ráz už postupně slibovaly kabinety Miloše Zemana, Stanislava Grosse, Vladimíra Špidly nebo Jiřího Paroubka. Dnes se o to v Sobotkově vládě znovu snaží ministři Daniel Herman a Jiří Dienstbier. "Byli bychom rádi, kdyby tu kapitolu konečně někdo uzavřel. Už jsem z toho unavený," říká Čech.

Nesmíme ztratit ani jeden haléř

Když přitom v roce 1996 nastupoval do čela Agpi, o existenci koncentračního tábora v Letech neměl tušení. "Staří zaměstnanci se o tom nebavili. Postupně se ke mně ale začaly informace dostávat a sám jsem si je taky vyhledával," popisuje dnes dvaašedesátiletý muž, který po celou dobu shromažďuje dokumenty, články, nebo dokonce kazety s videonahrávkami o historii tábora, politických akcích a výrocích o Letech i jeho firmě. Ukazuje například mapku Vojenského topografického ústavu s domnělým půdorysem koncentračního tábora. Přesná poloha není známá, dřevěné boudy lehly popelem už za války, po tyfové epidemii, a neměly základy. Čech ale argumentuje, že do míst tábora zasahuje jen jedna z budov v areálu.