Kniha, která letos získala Pulitzerovu cenu, mapuje vzestup Islámského státu zblízka a čtivě

Napsat knihu o snad největší dnešní bezpečnostní hrozbě, aby nebyla jen souhrnem dosažitelných informací, je těžké. Americkému novináři Jobymu Warrickovi se to v titulu Vzestup Islámského státu podařilo natolik dobře, že za něj v dubnu obdržel prestižní Pulitzerovu cenu.

Brněnské nakladatelství Jota knihu nyní dostává k českému čtenáři v tak krátkém čase, že poslední část působí jako aktuální komentář k dění na Blízkém východě. Například když autor dokládá, jak syrský prezident Bašár Asad cíleně propouštěl džihádisty z věznic, aby mohl tvrdit, že odpůrci jeho režimu jsou radikální islamisté.

Mnohé z fenoménu takzvaného Islámského státu kniha pomáhá pochopit tím, že se nesoustřeďuje na postoje politiků a práci zpravodajských služeb USA, nýbrž zprostředkovává názory a analýzy z Blízkého východu − především od šéfů tajných služeb Jordánska i jeho prozíravého monarchy.

Právě jordánský král Abdalláh II. opakovaně varoval Washington před nedomyšleností iráckého tažení a jeho důsledky. Nechuť vlády tehdejšího amerického prezidenta Bushe zabývat se tím, co se členy irácké vládnoucí strany Baas a jak naložit s generály a důstojníky poražené armády, zásadně napomohla vzniku prostředí, ve kterém vůdci radikálně islamistické teroristické organizace našli spojence v Iráku. Ti poskytli organizační zázemí odstaveného režimu Saddáma Husajna včetně financí a ukrytých zbraní. A výměnou získali působivou ideovou náplň pro odpor vůči USA a proti novému, převážně šíitsky orientovanému vedení Iráku.

Podobně autor knihy upozorňuje, jak se nově zřizovaná vězení fakticky stávala "univerzitami džihádismu".

Warrickova kniha je přitažlivá, protože nepředstavuje suchopárnou analýzu. Je vystavěna na osobních příbězích a detailech. Jako klíčová postava tu vyniká Jordánec Abú Músa Zarkáví, původně pouliční zloděj, prodejce drog a násilník, který se až ve vězení přiklonil k fanatickému výkladu islámu. V irácké větvi al-Káidy pak vybudoval základy organizace dnes známé jako Islámský stát.

Warrick tvrdí, že to paradoxně byla Bushova vláda, která ve snaze shromáždit důvody k invazi do Iráku hovořila o spojení Zarkávího s režimem Saddáma Husajna. Do té doby okrajové postavě islamistického terorismu tak dodala význam.

V dnešní atmosféře hemžící se myšlenkovými zkraty, v nichž se muslimové a islám ztotožňují s islamistickým terorismem, je analýza Jobyho Warricka zvlášť užitečná. Přibližuje myšlení světa, kde sice existuje mnoho nepochopení i odporu vůči Západu, ale kterému je cílené a pompézní násilí odporné.

Nejlépe to ilustruje případ sestřeleného jordánského pilota, kterého teroristé z takzvaného Islámského státu upálili a záznam zveřejnili na internetu. Naprostá většina muslimského světa reagovala kategorickým odmítnutím právě z náboženských důvodů, protože "ohněm trestá jen bůh".

V českém prostředí je Warrickova kniha potřebná dvojnásob, neboť zde na rozdíl od autorovy vlasti nevyšla řada dalších titulů, jež se věnují stejnému tématu − třeba publikace Looming Tower od Laurenta Wrighta, který roku 2007 rovněž získal Pulitzerovu cenu a jenž analyzoval historické kořeny al-Káidy a selhání, kvůli nimž nešlo zabránit teroristickým atentátům z 11. září 2001.

Pohotovost nynějšího vydání knihy Jobyho Warricka si však vyžádala oběť − spoustu překladatelských neobratností a nedokonalých korektur jdoucích na vrub menší editorské péči.