Objevoval Bacha a spolu s ním i Velvet Underground. Ještě pár let před tím, než se pustil do skládání, však nejznámější světový loutnista Jozef van Wissem hrával v ulicích nizozemského Maastrichtu. Bylo mu čtrnáct a okamžik, kdy ho v těch ulicích spatřila babička, prý byl jedním z prvních impulzů v jeho bohaté hudební kariéře.
"Úkolem každého skladatele či umělce je změnit svět svým skvělým uměním," myslí si van Wissem, který své hráčské umění předvede na festivalu v Jihlavě. A dodává, že každý umělec, který tak nesmýšlí, by se měl stydět.
Svým uměním nepochybně změnil svět americký režisér Jim Jarmusch. Tedy přinejmenším svět nezávislého filmu. Celé jeho dílo se přitom točí kolem jedinců, kteří do okolního světa nezapadají. Lhostejno, zda je to cizinec v Americe, černoch žijící podle starého samurajského kodexu či dvojice upírských milenců.
Právě osudům tohoto páru z Jarmuschova předposledního snímku Přežijí jen milenci dodala na intenzitě i loutna a kompoziční dovednosti Jozefa van Wissema.
Jarmusch však v Ji.hlavě nebude přítomen jen skrze svého "dvorního loutnistu", ale také díky svému nejnovějšímu dokumentu Gimme Danger o zpěváku Iggym Popovi, který byl prvně uveden na festivalu v Cannes.
Rockově vztyčené prostředníčky Jarmusche a Popa patřily k nepřehlédnutelným "ozdobám" canneského festivalu. A v Ji.hlavě bude možné spatřit, jak se Jarmusch, sám muzikant a velký fanoušek Popovy kapely The Stooges, s nadšením dívá do rokenrolového dávnověku, mezi obytné přívěsy v Michiganu, kde se Pop narodil, i na pódia, kde nechával své vnitřní zvíře uniknout z klece.
Snímek Gimme Danger je součástí nové sekce Zkouška sirén, kde se představí nejčerstvější hudební dokumenty. A Gimme Danger dost možná nebude nejhlučnějším z nich.
"Jsem dívka, kterou nemůžeš umlčet," recituje v samém úvodu filmu Punková zpěvačka jeho protagonistka Kathleen Hannová, známá z dívčí punkové "úderky" Bikini Kill či z elektropunkové skupiny Le Tigre. Záznam její recitace pochází z roku 1991, z doby, kdy se v USA rodilo ženské hudební undergroundové hnutí.
Tehdy Hannová ještě pouze mluvila o tom, o čem se běžně nemluví. Brzy však zjistila, že o tom, o čem se nemluví, je potřeba řvát. Portrétní dokument Punková zpěvačka ukazuje, kdy se z řevu nestává jen agresivní náboj energických punkových koncertů, ale i zcela legitimní a promyšlené politické gesto.
Na plátnech jihlavských kin se objeví i zvuky tišší, avšak o nic méně podivné.
"Na počátku se elektronická hudba skládala na přístrojích pocházejících z vědeckých laboratoří a její zvuk evokoval vesmír," hlásá úvodní titulek polského dokumentu Patnáct stran světa. Následuje záběr na měsíční krajinu, kterou projíždí kosmonauti a narážejí na neklamné známky cizí civilizace. "Je to přístroj, nebo živá bytost?" táže se jeden z nich.
To už se však pohled kamery ze starého sci-fi přesunul na detailní záběry kontrolek elektronických přístrojů. Ovládá je průkopník elektronické hudby Eugeniusz Rudnik, který v legendárním Experimentálním studiu Polského rozhlasu krotil syrové a nepoddajné zvuky, často jen za pomoci nůžek a magnetického pásku.
Experimenty se zvukem, hlukem i tichem budou dále pokračovat i mimo plátna kin. Polský kytarista Raphael Rogiński v Ji.hlavě představí, jak na loňské desce, již ocenil měsíčník Wire jako jedno z alb roku, radikálně přetlumočil hudbu Johna Coltranea a texty básníka Langstona Hughese.
Půjde o výlet od freejazzových a avantgardních inspirací až k prapůvodním syrovým kořenům africké mystické hudby.
Violoncellista Tomáš Jamník též představí barokní hudbu především jako prostor k setkání. Nejen díky atmosféře kostela svatého Ducha, kde jeho program zazní, ale především díky jedinečné koncepci, v níž se sedm sólových skladeb střídá s českými barokními texty. Ale v koncertním programu dojde i na taneční výboje elektronické hudby, od darkpopu až po "výprask beatů" od talentovaného českého producenta, který si říká Dizzcock.
