Rodinný záskok Vavřince Čermáka: Zpráva z jiné Ameriky, než jakou jsem znal

Výsledky amerických prezidentských voleb byly jasné už v úterý pozdě večer. Sledovali jsme je s kamarády a původně pohodovou atmosféru vystřídaly pocity zmatku a nejistoty, přecházející až do smutku a zklamání. Šli jsme spát s vědomím, že vlastně nevíme, do jakého světa se druhý den probudíme. Teprve ve středu ráno na hodině politologie jsem si uvědomil, jak nás všechny vítězství Donalda Trumpa emocionálně poznamenalo.

Studuji čtvrtým rokem na Skidmore College, což je vysoká škola v Saratoga Springs, malém lázeňském městě na severu státu New York. Když odečtu cizince, jako jsem já, pocházejí mí spolužáci obvykle z bohatých nebo přinejmenším dobře zajištěných amerických rodin, často z New Yorku nebo z jiných velkých měst. Až na výjimky podporují demokraty.

Za poslední rok jsem nenarazil ani na jednoho spolužáka, který by otevřeně podporoval Trumpa. Možná je to tím, že jen takové nemám mezi svými kamarády. Ale spíš to platilo pro celou školu. A pokud někdo Trumpa podporoval nebo volil, což je statisticky vzato velmi pravděpodobné, pak si to prostě nechal pro sebe.

To je ale jiná Amerika, než jsem dosud poznal. Když připočtu tři roky na střední škole, studuji v Americe už sedm let. Toto byly druhé prezidentské volby, které jsem zde zažil. A nikdy jsem neměl pocit, že by politika byla tabu. Buď Američany nezajímá, pak se o ní nebaví, nebo vám obvykle celkem otevřeně a bez problémů řeknou, koho volí. Ale že by to tajili? To přišlo až s Trumpem.

Avšak ani Hillary Clintonovou nikdo z kamarádů nadšeně nepodporoval. Možná v posledních týdnech před volbami, ale to bylo spíš už takové předvolební taktizování. Na jaře, v době primárek, naprostá většina mých spolužáků sympatizovala s Berniem Sandersem. Nemyslím, že by tak úplně souhlasili s jeho názory. Ale na rozdíl od ostatních možných prezidentských kandidátů působil autenticky a důvěryhodně. Já samozřejmě volit nemohu, ale asi bych neměl problém mu hodit hlas. Na rozdíl od Clintonové.

Dvojí metr médií

Když se před čtyřmi lety Američané rozhodovali mezi Barackem Obamou a Mittem Romneym, chodil jsem na střední školu v Pensylvánii. A když jsme jezdili autobusem se školou na basketbalové zápasy, míjeli jsme bezpočet domů, které měly venku na trávníku cedulku OBAMA nebo ROMNEY.

V bohatých čtvrtích kolem Filadelfie spíš OBAMA, a když jsme popojeli do chudších venkovských oblastí, najednou na nás vykoukl ROMNEY. Působilo to logicky a srozumitelně.

Ale když jsme letos v září projížděli s přítelkyní autem po stejných silnicích Pensylvánií, prakticky žádnou cedulku CLINTON jsme neviděli: buď prázdné trávníky, nebo nápisy TRUMP.