Lesk a bída Los Angeles. Nový film módního návrháře Toma Forda je možná umělecký, ale prázdný

Zpočátku je to rozkoš, byť trochu provinilá. Nebo spíš hodně. Proslulý návrhář Tom Ford není jen tím, kdo "ušil" moderně těsné obleky agentovi 007 v nejnovější bondovce Spectre, ale už sedm let se věnuje také filmové režii. A v úvodu svého druhého snímku Noční zvířata, který dnes vstupuje do kin, omračuje diváky uhrančivou sekvencí plnou "lesku a bídy" módních mol.

Audiovizuální orgie, kdy se v zářících záběrech natřásají nahé "divy" obřích proporcí, je ódou na záhyby masa a tuku a ztělesňuje protipól představ o kráse modelek. Na tomto perverzně svůdném molu jsou ostatně jedinou "módou" kaskádovité křivky tančících "exponátů".

První scéna Fordova filmu, kde se v dekadentním paradoxu potkává krása s odporem, však není z módní přehlídky, jde o umělecké dílo. To vtahuje diváky do mysli hrdinky Susan, která se nepohybuje ve světě módy, ale v neméně znuděném a cynickém prostředí losangeleských výtvarných galerií. V nich je vrcholem "umění" právě tohle. A Susan už se to prostředí zajídá.

Ten úvodní, současně laciný i vrcholně stylizovaný obraz Fordova filmu je vlastně stejný jako celý snímek Noční zvířata − divák neví, co si o tom má myslet. I když na rozdíl od celku ho každá vteřina nejistoty z právě spatřených prvních záběrů filmu dokáže pohltit.

Když hrdinka snímku Susan na pohovce svého designového bytu otevře právě obdržený rukopis knihy s názvem Noční zvířata, nemůže tušit, že se z jejích stránek vynoří stíny minulosti. Knihu napsal Susanin bývalý manžel, věnování nese její jméno.

Susan začne knihu číst uprostřed noci, kdy její současný partner tráví čas v jiném pokoji s jinou ženou. A do chladně luxusního Susanina světa náhle vstoupí výjevy ze stránek, plné špíny a prachu silnic.

Susan čte, jak se za hluboké noci uprostřed pouště cestou do Texasu setkává trojčlenná rodina na nekonečné dvouproudé asfaltce s vozem, v němž jede poněkud méně vychovaná posádka. Když pasažérům dospívající dcera z okénka ukáže prostředníček, aby ohodnotila jejich chování, události naberou spád.

Takto začíná spousta hororů či thrillerů o střetnutích měšťáků s nespoutanou krajinou a jejími neotesanými obyvateli. A příběh knihy, který filmem prostupuje, jde v duchu této syrové tradice. Hrubost, násilí, ponížení, pomsta i krvavé konce jsou hlavními ingrediencemi.

Jedinou záhadou Fordova filmu zůstává, co má ten knižní příběh do činění s prázdnotou nočního Los Angeles i s prázdnem v Susanině nitru. Režisér prolíná a zrcadlí oba světy, zapojuje retrospektivy, Susan v náznacích zpytuje svědomí a přehodnocuje dosavadní život. Ale zprvu svůdná forma snímku se brzy vyčerpá.

Už z debutového Fordova filmu Single Man bylo jasné, že režisér je formalista. V novince dovádí důraz na styl do ještě většího extrému. Brutálně tělesný svět knihy, kterou Susan čte, se prolíná s úhledným intelektuálním prostředím, v němž hrdinka žije − ale pod povrchem obou různých obrazů a obou druhů "nočních zvířat" se neskrývá vůbec nic.

Jako by ze dvou žánrů − živelného buranského thrilleru a uměřeného vztahového dramatu − zbyla jen torza, která někdo sešil dohromady. Sice s elegancí krejčího s letitou praxí, ale v tomhle saku se žádné vyrýsované tělo nenachází. Sako spíš visí někde v koutě na ramínku, kde svým leskem oslní leda tak zbytek šatníku.

Herečka Amy Adamsová coby Susan předvádí podobně jako v nedávném sci-fi Příchozí, že je ve vrcholné formě. Ale k čemu jsou její přesné, drobné záchvěvy emocí, když ve všem tom povalování na gauči a vysedávání se sklenkou lze spatřit jen Fordovu konceptuální hru na umění. A ta je stejně prázdná jako umělecká díla, z jejichž dosahu chce Susan uniknout.