Za Ančerla

Když hudební kritik deníku Toronto Daily Star roku 1968 přiletěl na festival Pražské jaro, vystoupení České filharmonie pod taktovkou Karla Ančerla mu vyrazilo dech. Novinář měl za úkol zprostředkovat kanadským čtenářům výkon Ančerla, brzy nastupujícího na šéfdirigentský post v Torontu. A teprve sedmadvacetiletému kritikovi přišlo, že sofistikovaný Ančerl může toho času stále druhořadý Toronto Symphony Orchestra vytáhnout na špičku. "Ale jak Toronto dokázalo přilákat jednoho z nejvýznamnějších dirigentů současnosti?" ptal se kritik William Littler. "A co je ještě překvapivější, jak se mu podařilo toho dirigenta vylákat zpoza železné opony, kde vede mnohem prestižnější a oceňovanější Českou filharmonii?"

Vysvětlení přišlo o několik měsíců později. V době, kdy do Prahy vjela vojska Varšavské smlouvy, byl Ančerl právě v USA a dirigoval na festivalu v Tanglewoodu. Ančerl, jenž byl židovského původu, patrně celý život nepřestal litovat, že po nacistické invazi v roce 1939 zůstal v Československu − přičítal tomu následnou smrt své manželky i jedenapůlročního syna v Osvětimi. Tam skončil také sám dirigent, který málem přišel o život při pochodu smrti.