Recenze: Nové Star Wars jsou spíš válečné drama než film pro děti, akčními scénami ale neohromí

Pouhý rok bylo třeba počkat, než znovu zazní melodie, ze které fanouškům běhá mráz po zádech. Když se loni v prosinci sága Star Wars dočkala po letech pokračování, byla to pro mnohé událost sezony. Přinejmenším pro studio Disney, které s napětím čekalo na návrat investice přesahující čtyři miliardy dolarů.

Jenže letos ta melodie nezazněla. Snímek s názvem Rogue One, který dnes vstupuje do kin, stojí mimo onu devítidílnou řadu, která se poprvé na plátnech kin objevila roku 1977 a k jejímuž dokončení scházejí dva díly. A jako by s absencí proslulého hudebního motivu skladatele Johna Williamse vyprchala i většina kouzla, díky němuž se z diváků každého dalšího pokračování Star Wars přinejmenším na chvíli stávají zase nadšené děti.

Rogue One dějově těsně předchází historicky první epizodě z roku 1977, která nesla pořadové číslo čtyři. A tvůrci aktuálního filmu se pozastavili nad větami z jejích úvodních titulků: "Zuří občanská válka. Lodě vzbouřenců, útočící z tajné základny, vybojovaly svá první vítězství nad zlým galaktickým impériem."

Tehdy to stálo na hvězdném pozadí výrazným žlutým fontem, a jak písmena mizela do dáli, nejeden divák se zamýšlel, kdo jsou oni tajemní vzbouřenci.

A zatímco všechny díly Star Wars sledovaly osudy rodu Skywalkerů a jejich souboj s temnou stranou Síly, Rogue One vypráví o oněch vzbouřencích v pozadí. O těch, kteří se vešli jen do úvodních titulků.

síla usíná

Dalších 9
fotografií

Když se objevily první zprávy, že režisér Gareth Edwards chce Rogue One pojmout jako temný válečný film, vyvolalo to nadšení i pochyby. A ve chvíli, kdy se rozšířily zvěsti o rozsáhlých přetáčkách a přepisování scénáře, zapochybovali i fanoušci té představy o temných Star Wars pro dospělé.

Nový film opravdu není moc pro děti. Rogue One neobsahuje žádné roztomilé potvůrky, mnohé scény jsou hodně potemnělé a zatímco stvořitel Star Wars, režisér George Lucas, se inspiroval třeba u westernů a samurajských filmů, Gareth Edwards chtěl evidentně natočit válečné drama.

Jde v něm o získání plánů hrozivé bitevní stanice zvané Hvězda smrti, účastní se ho plejáda postav ztvárněných jak začínajícími hereckými nadějemi, tak uznávanými hvězdami. Jenže bohužel nejživotnějším hrdinou tu je droid s názvem K-2SO. Nejde o roztomilého robůtka či robotického popletu, jako byla ikonická dvojice R2D2 a C-3PO z původních Star Wars. Spíše je to racionální bytost s velmi jemným smyslem pro humor. Něco vzdáleně podobného Spockovi z konkurenční série Star Trek.

Na chvilku se mihne Darth Vader a další staří známí, jinak je tu jen množství zapomenutelných akčních scén − s bitevním finále, které se atypicky odehrává na sluncem rozjasněné pláži plné palem a hřejivého písku.

Skupinka vzbouřenců je etnicky i jinak pestrá: v čele mladá hrdinka Jyn, dále rebelský Afroameričan v podání Foresta Whitakera či největší hongkongská hvězda bojových umění Donnie Yen.

Avšak o bourání genderových stereotypů, o nichž se loni hovořilo v souvislosti se sedmou epizodou v režii J. J. Abramse, tu nemůže být řeč. Film je spíše mechanická skládačka, z níž v paměti asi nejvíc uvízne slepý taoistický mnich Donnieho Yena, který si neustále mumlá říkanku "Jsem se Sílou a Síla je se mnou".

Jenže byť předvede pár obratných pohybů s bojovou holí, východní zpestření mytologie o temné a světlé straně Síly to není. Spíš diváky chladně napadne, že každý velkofilm se dnes musí líbit v Číně, aby vydělal.

V závěru se dostaví několik posmutnělých, emotivních obrazů. Bitevní lodě se do sebe zakusují jako obří radioaktivní ještěři z předchozího režisérova snímku Godzilla. V něm Gareth Edwards zapomněl na lidi a soustředil se na nadlidský rozměr monster. Ve Star Wars však chybí jak impozantní monstra, tak živoucí lidé.