Muzeum v Mnichově pořádá barevné orgie, obrazy malíře Twomblyho mají ambice obsáhnout koloběh světa

Když v roce 2001 maloval Američan Cy Twombly monumentální cyklus dvanácti pláten na motivy bitvy u řeckého Lepanta, nemohl tušit, jaké souvislosti jeho práce o šestnáct let později vyvolá.

V sérii velkolepých obrazů, vytvořených pro prostory muzea Brandhorst v Mnichově, se autor obrací do minulosti a působivě zpracovává téma námořní bitvy ze 16. století mezi Evropany a Turky. Starý kontinent tehdy zvítězil a dnes není málo těch, kteří si myslí, že před branami Evropy opět stojí nebezpečí podobné tomu osmanskému.

V muzeu Brandhorst je nyní otevřena dlouhodobá expozice díla Cye Twomblyho nazvaná In the Studio a práce před šesti lety zesnulého malíře zde rozehrávají barevné orgie.

V obrazech z cyklu Lepanto nešetřil Twombly dramatickou sytě červenou barvou, která mrazivě zprostředkovává krutost bitvy, v kontrastu k ní pak volil klidnou modř oceánů. Barevnou paletu doplňuje okr, který až příliš připomíná vzteklou žluč valící se do moře.

Americký malíř, který žil v Itálii a patřil k nejvýznamnějším umělcům své doby, vypráví divákům syrový příběh války, jejímž se mu daří být nezávislým pozorovatelem bez jasných preferencí.

Díky naivně neilustrativnímu stylu je ale Twombly především bravurně nadčasový. Jeho primitivní loďky utopené v nekonečném moři mohou pocházet stejně tak z válek antických, středověkých, ale také těch dnešních.

Loď pro něj není zdaleka jen dopravní prostředek, ale symbolizuje především archaický motiv přesunu mezi světem mrtvých a živých. Malíř se stává samozvaným Charonem, který diváka postupně zasvěcuje do brutalit lidského chování, končících smrtí.

Mnichovské muzeum pořádá barevné orgie

Dalších 10
fotografií

Přes všechnu agresivitu ovšem plátna vyzařují také vyrovnanost a klid. Snad i kvůli tomu, jaký respekt Twombly k mase vody cítil. V roce 1985 se odstěhoval do italského přístavu Gaeta a každodenní přítomnost moře ovlivnila nejen jeho život, ale rovněž tvorbu, jak dokazují skici a obrazy v další části expozice. Doplňují cyklus Lepanto a spojuje je vždy objekt vratké bárky, který se u malíře poprvé objevil v roce 1992, kdy namaloval triptych pro Muzeum moderního umění v New Yorku.

Významný prostor má pak v rámci mnichovské expozice další tematický soubor vytvořený pro tamní muzeum. Jmenuje se Roses a Twombly v něm vzdává hold poetické kráse a smyslnosti. Fialové, modré a tmavě růžové detaily růží se odevzdaně roztékají na plátnech a vpíjejí se do úryvků z básní Emily Dickinsonové a T. S. Eliota.

Nejde ovšem o radostný protipól k pochmurnému Lepantu. Také z malebných obrazů květin se dere ven melancholická bolest. Roses jsou epitafem života a Lepanto pomníkem smrti. Drásavé emoce z obrazů vystupují i díky zdánlivě ledabylé technice, která odkrývá na plátně každý tah štětcem.

Mezi dvěma existenciálními protipóly pak leží záblesky všednosti. Twomblyho fotografie zachycující krásu obyčejnosti světa kolem nás. Je tu detail přezrálého citronu, odkvétající pivoňky, ale rovněž přeplněná pláž italské Riviéry.

Stopy naší průměrnosti se zrcadlí v epochálních plátnech, která mají ambice obsáhnout komplikovaný a přitom tak jednoduchý koloběh světa. Cy Twombly dokazuje, že vše plyne v daném řádu, který se i přes bolestivou zkušenost nemění.