Palestinský režisér Raed Andoni, jenž byl v minulosti vězněn, ve svém novém filmu zrekonstruoval nechvalně proslulé izraelské detenční centrum. Ve snímku nechává bývalé vězně, aby si tu znovu prožili krušné chvíle a tím se zbavili traumatů, píše agentura AFP.

Film nazvaný Istiyad Ashbah, v anglickojazyčné distribuci Ghost Hunting, je jedním z kandidátů na nejlepší dokumentární film právě vrcholícího festivalu Berlinale.

Zaměřuje se na neobvyklé téma: kolektivní trauma bývalých palestinských vězňů. Těch je v izraelských zařízeních podle odhadů mezi pěti a sedmi tisíci. Ocitnout se tu mohou výtržníci či příbuzní těch, kdo se chystají spáchat sebevražedný útok, stejně jako ti, kteří třeba jen kladli odpor při domovní prohlídce.

„Přežít vězení a výslech je v palestinské společnosti jakýmsi rituálem dospívání. Buď z něj vyjdete jako hrdinové, nebo jako zlomení lidé,“ řekl po premiéře Andoni, oceňovaný pětačtyřicetiletý režisér z Ramalláhu.

„Lidé pak vaši zkušenost srovnávají: Kolik dnů jste byli bez spánku? Jak dlouho vás nechali na samotce?“ popsal.

Andoni byl před třiceti lety sám vezněn. Dodnes má z tohoto zážitku noční můry a flashbacky, například když někoho slyší prudce přibouchnout dveře. Také se nemůže zbavit vzpomínky na pocit, kdy mu dozorci přes hlavu nasazovali plátěný pytel.

Svůj snímek Andoni natočil během sedmi týdnů v palestinském Ramalláhu, který se nachází na Západním břehu Jordánu. Při natáčení se sešlo zhruba dvanáct bývalých vězňů nejrůznějšího věku i zázemí.

Zpaměti se s režisérem snažili rekonstruovat vzpomínky na nechvalně proslulé vězení v Jeruzalémě, a to do největších detailů – od velikosti jednotlivých cel a barvy dlaždiček na podlaze až po kladku, na níž byli vězni zvedáni během výslechu, který popisují jako mučení.

„Použil jsem ve filmu vše, co jsem mohl, abych se podíval do jejich podvědomí,“ řekl režisér o účastnících projektu. V jejich duších prý chtěl odloupat jednu vrstvu za druhou, aby se dostal až k „demónům“ usazeným vespod.

Na některé bývalé vězně to prý bylo moc a z natáčení odešli. „Od prvního natáčecího dne jsem jim řekl, že mají právo se kdykoliv sebrat a odejít,“ říká režisér, podle něhož byl natáčení přitomen také psycholog, aby účastníkům případně pomohl.

Jeden z herců tvrdí, že mu snímek pomohl zbavit se traumatu – když se ocitl ve vězení, nedokázal zabránit tomu, aby jeho bratr spáchal sebevraždu. Není jasné, zda šlo o sebevražedného útočníka, který svým činem zabil nevinné Izraelce.

Podle agentury AFP je výsledný film bolestivé sledovat, a to zejména ve scénách, kdy na sebe někdejší vězni berou role svých vyšetřovatelů či dozorců.

Režisér Andoni roku 2005 natočil krátký dokumentární film Improvisation o třech bratrech hrajících na oud. Roku 2010 na festivalech v Cannes a Sundance představil celovečerní dokument zvaný Fix Me a zkoumající vzpomínky Palestinců, jejichž životy převrátila politická situace.

Nynější projekt podle Andoniho účastníkům poskytl katarzi. „Když teď myslím na vězení, vzpomenu si na naše natáčení. A to byl jeden z mých cílů,“ řekl za sebe.

Také asistent režie Wadee Hanani, který v detenčním centru strávil pětačtyřicet dnů v roce 2009, tvrdí, že mu snímek pomohl urovnat si zážitky. „Ještě jsem ale nevstřebal vše, co se stalo, potřebuji čas,“ řekl.

Snímek částečně kopíruje takzvaný Stanfordský vězeňský experiment, jejž začátkem 70. let minulého století zinscenoval americký psychlog Philip Zimbardo. Ten několik dobrovolníků zavřel do umělého vězení a rozdělil jim role vězňů a dozorců. Experiment musel být předčasně ukončen kvůli přehnané krutosti dozorců.

Izraelské neziskové organizace obviňují bezpečnostní službu Šin Bet, že při výsleších systematicky terorizuje Palestince. Také Organizace spojených národů nařkla Izrael z mučení vězňů. Izraelská vláda to odmítá.

Film Istiyad Ashbah měl na festivalu Berlinale premiéru v sekci Panorama. Cena za nejlepší dokument, kterou může obdržet, bude spolu s vítězi dalších kategorií oznámena v sobotu večer.