Simulovat umíme všichni. Nejčastěji si s tímto slovem spojujeme předstírání nemoci či zranění. Jak prohlásil doktor Bautze, respektive napsal Jaroslav Hašek: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!". Asi každý někdy simuloval s cílem vyhnout se nějaké povinnosti. Mezi fotbalisty patří simulování často k návykům, kterými ovlivňují zápasy, a obdobných příkladů bychom našli více.

Základem je napodobení dané situace či předstírání, že nastala. Další oblastí, kde se simulace často vyskytují, jsou nejrůznější počítačové hry. Každý z nás někdy zkusil jízdu ve formuli, na lyžích či let letadlem, aniž by opustil pohodlí svého domova. Výkonnější programy jsou používány pro nejrůznější druhy výcviku, ať už v autoškolách, pro piloty nebo lékaře. Zde již můžeme prohlásit, že simulace nám nejen usnadňuje život, ale pomáhá připravit se na danou situaci či zvládnout problém dříve, než nastane.

Ve výše popsané simulaci je "hráč" přímo součástí děje, ovlivňuje vše, co před sebou vidí. Existuje však velká škála takzvaných simulačních modelů, které jsou také využívány pro napodobení reality, nicméně zde celý proces probíhá bez přímého zásahu "hráče". Tvůrce modelu pouze předem nastaví parametry a podmínky a poté už jen sleduje vývoj běžících procesů. Cíl je totožný − napodobit realitu a pokusit se odpovědět na otázku "co by se stalo, kdyby…".

Jelikož reálné činnosti neprobíhají podle přesně stanoveného řádu, ale podléhají různým náhodným výkyvům, jsou i simulační modely postaveny na využití takzvaných náhodných čísel. Nejde o jakákoliv čísla (jako například náhodný tip ve Sportce), ale o čísla z intervalu od 0 do 1, která jsou na tomto intervalu rovnoměrně rozdělena. Předem nevíme, jaké číslo bude vygenerováno ani zda bude menší či větší než jedna polovina. Takováto čísla by pro reálné využití nebyla vždy vhodná, je proto nutné převést je na jiný interval či jiné pravděpodobnostní rozdělení − tím se, pro někoho bohužel, dostáváme na rovinu nutnosti využít znalosti statistiky a pravděpodobnosti.

Obvykle ale nelze použít běžný statistický postup, tedy sběr a analýzu dat. Simulace se využívají tam, kde data nejsou dostupná nebo jsou dostupná jen částečně, ať už je to tím, že se snažíme namodelovat něco, co zatím neexistuje (například provoz nově stavěné výrobní haly), nebo něco, co existuje a probíhá, jen není možné získat dostatečné množství dat. Známe třeba naši roční spotřebu elektřiny či počet provolaných minut, ale nemáme alespoň 100 takovýchto dat pro další analýzu. V jiné situaci sice je možné data získat (třeba dobu tankování a placení na čerpací stanici), ale obvykle na to firma nemá vhodné prostředky či nepovažuje za nutné toto sledovat. I přesto lze na tyto procesy využít simulační modely − cíle mohou být různé: zjistit, zda lze vyrobit požadované množství v daném čase i kvalitě, zda nebudou přetíženi lidé či stroje, kde je v procesu nejkritičtější místo, jak ovlivní výpadek stroje či člověka další návazné činnosti, zda se nebudou tvořit dlouhé fronty, jak se mohou vyvíjet náklady, tržby či zisky při srovnání různých strategií a využití odlišných produktů a tak dále.

Simulace sice problém samotný nevyřeší, ale může poskytnout velmi užitečné informace.