Román spisovatelky Jongové líčí, o čem mluví emigrant. Kniha může získat Literu za překlad

To pole v názvu knihy je kamenité a neúrodné. Je to vlastně poušť a ani vyčerpávající úsilí ho nedokáže zušlechtit. Román nazvaný Pole je tento svět přesto není románem bezútěšným. Jde o archetypální příběh hledání ne snad naděje, jen způsobu, jak navzdory vší pravděpodobnosti přežít.

Nizozemská autorka Dola de Jongová, jež žila v letech 1911 až 2003, do knihy promítla vlastní zkušenosti, když jako asimilovaná Židovka na začátku války utekla před nacismem. Než se dostala do USA, strávila rok v Maroku. Právě tam, a ve stejném historickém období, sleduje své postavy: Maročany i Evropany, bohatnoucí i chudnoucí, ty, kteří tu mají svůj domov, i ty, kteří ho hledají kdekoliv jinde. Na poli daleko za městem dře skupinka bílých uprchlíků. Arabové je nechápou, oni vědí, že tady přece nic neporoste. Přijde den, kdy to poznají i utečenci.

Co takové poznání udělá s rodinou, která není biologická? Vydrží souručenství dvou dospělých a několika dětí, vzniklé na okraji prašných cest, střet s marností? A jak se vyrovnají s nástrahami vypočítavců, neprůchodností administrativy a s probouzením sexuality u dospívajících? Uprchlíci se pořád vzájemně potřebují, ale zdá se, že to nebude stačit.

De Jongová svou knihu vydala rok po válce. Napsala literární svědectví, syrové a autentické. I autorčin jazyk je takový, strohý jako sama poušť. Snad i proto zůstal živý po dlouhých desítkách let, když ho v roce 2015 znovu vydalo jedno amsterodamské nakladatelství a text byl záhy přeložen do několika jazyků.

Překlad do češtiny byl nyní nominován také na cenu Magnesia Litera, která se bude udílet dnes večer. Porota dost možná ocenila fakt, že se překladatelka Magda de Bruin Hüblová nespokojila s nizozemským originálem, ale přihlížela též k pozdější anglické podobě textu. Česká verze je tak kompilací, dnešní podobou staré knihy.

Vracet se do doby, kdy uprchlíky byli Evropané, má smysl zejména v době, kdy je tato trajektorie opačná. "Hladový mluví o chlebu, osamělý o minulosti, oloupený o bohatství, vězeň mluví o svobodě. Emigrant mluví o chlebu, minulosti, bohatství a svobodě," napsala de Jongová před sedmdesáti lety. Zaslechneme toto volání dřív, než i nám začne znovu kručet v břiše?