Průmyslová výroba je hybatelem ekonomického růstu a vytvářejí se v ní významné vazby se subdodavateli i navazujícími odvětvími. Rozvíjející se ekonomiky Brazílie, Rusko, Indie, Čína a JAR (BRICS), země se státním kapitalismem, využívají průmyslovou politiku jako nástroj, který jim má napomoci k dosažení ekonomických, potažmo i politických cílů.

Průmyslová politika měla v případě rozvíjejících se zemí za cíl industrializaci, technologický upgrade a podporu inovací. Latinskoameričtí strukturalisté v polovině 20. století cílili na industrializaci a dovozní substituci. Rozvoj a nápodoba odvětví vyspělých zemí bez příslušné komparativní výhody však přinesly problémy: vysoké výrobní náklady, protekcionistická opatření k ochraně domácích výrobců a podporu neefektivních výrob. Noví strukturalisté tak kladou důraz na identifikaci komparativní výhody dané země a vytváření podmínek pro její působení. S nástupem globálních hodnotových řetězců (GVC) v 90. letech si vlády kladou za cíl maximální zapojení domácích firem do těchto subdodavatelských sítí činnostmi s co nejvyšší přidanou hodnotou.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se