Recenze: Režisér Jařab převyprávěl Macbetha primitivní angličtinou, připomíná jazyk sítí i trumpovštinu

Na motivy Shakespearova Macbetha napsal režisér a dramatik David Jařab anglický text, který vystačí se základní slovní zásobou. Cesta na vrchol moci za cenu krvavých zločinů dostala v jeho nové inscenaci až nesnesitelně lapidární, provokativní podobu. Pražské Divadlo Na zábradlí ji premiérově uvedlo ve svém dočasném působišti v Divadle Komedie pod názvem Macbeth − Too Much Blood.

Macbeth se vrátil "z dlouhé války, z velkého boje, kde bylo moc krve". V luxusní ložnici na rafinované svádění své ženy odpovídá vyhýbavým, popuzeným a protáhle intonovaným: "Tired." Jsem unavený. Trapné vyčkávání polonahých těl napíná situaci k prasknutí. Přitom je komická.

Jařab, který s Dušanem Pařízkem spoluvytvářel slavnou éru Divadla Komedie, se po několika letech vrací na stejné jeviště, ale vstupuje do kontextu tvorby jiného souboru. Na Zábradlí se slovy šetří a v několika inscenacích si herci vystačili i bez nich. Jařabův pokus převyprávět Macbetha primitivní angličtinou, která asociuje globální jazyk sítí, ale také tragikomickou "trumpovštinu", je efektní, vtipný.

V té zkratce je však obsaženo i něco strašného: možnost, že touha po moci a brutální společenské násilí mají tak trapně jednoduché pozadí jako sexuální či jinou frustraci. Člověk svlečený ze slov se v tomto Macbethovi jeví jako člověk svlečený z lidství.

"Basic English" nutí k přímočaré definici zájmů. "Fuck me or kill him," dává na vybranou Lady MCB, tedy paní Macbethová, svému muži ze dvou nemožností − udělej mi to nebo zabij šéfa, tedy krále Duncana. A stranou dodává: Nemohu-li být ženou, chci být královnou.

Převyprávění Macbetha primitivní angličtinou připomíná globální jazyk sítí i trumpovštinu

Další 3
fotografie

Surrealismem poučený výtvarný koncept Macbetha zasadil Jařab do designové ložnice, které dominuje ornament ze zvířecích kůží a lampičky z rohatých lebek coby narážka na časy barbarů.

Postavy pózují jako manekýni ve fashion story, oči a těla ale prozrazují ostražité živočichy. Zjemnělost, mafiánskou dekadentní noblesu jako vystřiženou z filmů od Quentina Tarantina umocňuje vražedná zbraň − břitva. Slupka instantní dokonalosti chatrně zakrývá primitivní, v případě Macbetha a jeho ženy ještě "ujetou" podstatu.

Macbetha Miloslava Königa zjevně přitahují muži. Nehraje ale žádnou vykroucenou buznu, jeho situace je mnohem strašnější. Čím víc se jeho společenská role rozchází s jeho pravou touhou, tím pevněji se uzavírá past, do které se ženou vstoupili. Počáteční vnitřní panika se mění v agresivitu a přirozeně se rozpouští v šílenství.

Lady MCB, kterou Anežka Kubátová interpretuje jako křehkou, ustrašenou myšku zahryzávající se do Macbetha ostrými zoubky svých "obyčejných" nároků, zůstává v okázale machistickém světě inscenace jakoby v pozadí.

Jak bylo mnohokrát napsáno, herci ze Zábradlí jsou dokonale sehráni a divadlu založenému na paradoxech pravdivé, niterné existence jednotlivce uprostřed "společenské hry" dobře rozumí. Skvostně je vyřešena scéna s čarodějnicemi, které vnuknou Macbethovi ambiciózní plán na likvidaci "šéfa", jak je v této inscenaci nazýván vládce.

Nahradila je dvojice takřka identických vágusů, možná odkazujících k "metafyzicky" obtěžujícím postavám Láďů ve hře Václava Havla Largo desolato či smradlavému čertu Foustkovi v Pokoušení.

Formálně je Jařabova inscenace bezchybná, snad až na nešťastné dělení přestávkou. Lapidárnímu tvaru, jehož princip se poměrně rychle odhalí, by rozhodně svědčil kompaktní celek.

Bude zajímavé sledovat, jak se inscenace prosadí na zahraničních festivalech. Mohla by se díky globálnímu jazyku i globálnímu tématu líbit. Primitivních vůdců, o jejichž zdravém rozumu lze právem pochybovat a které Jařabův Macbeth dost neodbytně připomíná, v poslední době přibývá.