Recenze: Kendrick Lamar natočil nejprodávanější desku roku, především ale rapu vrací podstatu

Kalifornský raper Kendrick Lamar, který vydal nové album DAMN., si užívá zvláštního postavení. Po předchozí politicky angažované desce To Pimp A Butterfly, kde jazykem rapu, jazzu a funku obvinil americkou společnost z institucionalizovaného rasismu, se stal jakýmsi hlasem svědomí černé Ameriky. Jeho desky měl v iPodu tehdejší prezident Barack Obama, Lamar byl jednou z nejvýraznějších postav hnutí Black Lives Matter a jeho vystoupení na loňském předávání cen Grammy vstoupilo do dějin.

Scéna, v níž Lamar s tanečníky rapoval v otrokářských okovech a vězeňském mundúru, se rozletěla do všech koutů internetu. A raper se na okamžik přiblížil svému velkému vzoru Tupaku Shakurovi.

Komplexní a na první poslech trochu komplikované album To Pimp a Butterfly, jehož inspirační kořeny lze hledat v afrofuturismu, literatuře, politice nebo nové vlně černého jazzu, z Lamara udělalo vůdčí postavu uvědomělého rapu.

Ta pozice je nyní o to výjimečnější, že hitparádám vládnou hédonističtí rapeři jako Migos a Future, jejichž texty neřeší nic než drogové eskapády, nekonečné večírky a následné deprese způsobené dojezdem.

Na trůnu sofistikovaného rapu tak Lamara prakticky nikdo nemůže ohrozit. O to obtížnější ale jeho pozice je. Jak navázat na desku, kterou mnozí považují za nejdůležitější rapovou nahrávku poslední dekády a jež je přeplněná hvězdnými hosty jako funková legenda George Clinton, basový mág Thundercat, který nedávno vystoupil v Praze, nebo třeba slavný raper Snoop Dogg?

Lamar vloni udělal úkrok stranou prostřednictvím Untitled Unmastered, kratší kolekce nevydaných tracků z To Pimp a Butterfly, trochu překvapivě se objevil ve skladbě popových Maroon 5, ale jinak o něm moc slyšet nebylo. Nynější předem neoznámená deska DAMN. nakonec zase tak překvapivá nebyla. Všem bylo jasné, že si hyperaktivní raper neudělal přestávku, naopak.

Na novém albu opouští velká témata rasismu, společenského útlaku a afroamerické historie a vrací se ke své královské disciplíně − vyprávění příběhů.

Ústřední motto desky Lamar formuloval v rozhovoru pro Apple Beats Radio 1. "To Pimp a Butterfly bylo album o myšlence na změnu celého světa, DAMN. je postavené na ideji, že člověk musí nejdřív změnit sám sebe." Lamar tedy opět rapuje hlavně sám o sobě, podobně jako na své druhé nahrávce Good Kid, M.A.A.D City, kde vyprávěl o dětství.

Až na drobné výjimky jako explozivní skladbu DNA. se nyní vyhýbá chvástání a machismu, které s rapem bývají stereotypně spojovány. Místo toho se naprosto přirozeně pohybuje ve vypravěčských vodách, které jsou plné každodenních mikropříběhů, citátů z Bible a narážek na americkou zpravodajskou stanici Fox News i prezidenta Donalda Trumpa.

V porovnání s To Pimp a Butterfly je ale DAMN. odlehčenější album. Pomáhá tomu i hostující barbadoská zpěvačka Rihanna, která se s Lamarem na tracku Loyalty setkává u jednoho mikrofonu poprvé a výsledek je famózní.

O něco větší rozpaky původně vzbudilo oznámení o účasti kompletních U2 ve skladbě XXX. Z hrozby laciného kázání o světovém míru ale Lamar dokázal vybruslit tak elegantně, že po jeho boku irští rockeři najednou po letech působí alespoň trochu relevantně.

DAMN. není tak těžkotonážní nálož jako předchozí To Pimp a Butterfly. Kendrick Lamar ale dokáže i z malých příběhů vykouzlit důležité album. Zároveň vrací podstatu rapu k tomu, co v něm bylo od začátku nejdůležitější: ke sdělení.