V Praze vystavuje sochař Deacon. Držitel Turnerovy ceny dřevo ohýbá a kroutí jako těsto

Po třiceti letech znovu, ale sólově poprvé se v Praze představuje britský sochař Richard Deacon, který se mezitím stal světovou hvězdou.

Do české metropole se v roce 1987 dostala tři jeho díla v rámci výstavy britského umění v Městské knihovně v Praze. Ve stejném roce Deacon získal i prestižní Turnerovu cenu a rázem se z pozice talentovaného stal umělcem mezinárodně žádaným. Je zastoupen ve všech významných světových sbírkách a monumentálními sochami vyzdobil veřejná prostranství od Kalifornie po Tokio.

Pražská přehlídka více než šedesáti soch, instalací, keramiky či kreseb Richarda Deacona, kterou do sálů Městské knihovny připravila Galerie hlavního města Prahy, je velkolepá.

Umělec původem z Walesu ohromí především monumentálními sochami, jimž vtiskl nové vlastnosti: dřevo ohýbá a kroutí jako "kus hadru", z plechových konstrukcí vytváří ladné, éterické sochy, jejichž oblé tvary zdobí "krajkoví" ze stovek šroubků lemujících spoje.

"Původně jsme měli převzít již hotovou výstavu drobnějších prací, ale když jsem autorovi i kurátorovi ukázala, o jaký prostor jde, nechali se přesvědčit k větší přehlídce," říká ředitelka pražské městské galerie Magdalena Juříková. Jediným limitem prý bylo, aby se vybrané práce daly do sálů prostrčit dveřmi, které se zdály úzké.

Držitel prestižní Turnerovy ceny vystavuje v Praze, Richard Deacon posouvá hranice zpracování dřeva

Další 4
fotografie

"Není to retrospektiva, ale ohlédnutí za posledními třiceti lety," uvádí kurátor Julian Heynen a prohlašuje, že jde o první velkou výstavu Richarda Deacona "ve východní Evropě".

Nejstarší prací přehlídky je socha Rozbouřené vody vytvořená z trámů zbořeného kostela. Jsou vztyčené do písmene A, dole je svazují kovové prvky. Socha připomíná starou, mořem nadnášenou bóji.

Právě lehkost a oduševnělost představují společné znaky Deaconových soch, což je v protikladu k robustnosti materiálů, které umělec používá. Při práci na soše nazvané Mimo provoz z roku 2003 posunul hranice technologických možností zpracování dřeva. Navzájem propletené dřevěné fošny se kroutí do spirál, jako stuha se divoce vlní, podtáčejí a spojují v jeden ohromný systém připomínající šílenou autodráhu. "Začalo to někdy v devadesátých letech, když jsem v ateliéru hledal způsob, jak ohýbat dřevo," vypráví umělec.

Tehdy zjistil, že když se dřevo spaří, stane se vláčným jako těsto. "Je to fascinující. Napařuje se dvě tři hodiny a pak mám dvě minuty na to, abych dřevo zkroutil nebo ohnul. Dokud je horké, dá se sevřít do formy nebo do svorníku. Pak ten tvar drží, je nevratný," říká s nadšením Deacon.

Je to stejný postup, jaký používá nábytková firma Tonet. "Jenže oni dřevo jen ohýbají, já je také kroutím," dodává Deacon. Po spaření dostává dřevo nejen nový tvar, ale také začernalé zbarvení.

Zpočátku dělal sochař touto technikou pouze jednoduché dřevěné tvary a nebylo to ono. "Pak mě napadlo všechny ty hotové tvary spojit a přišlo osvícení. Moc jsem tomu nerozuměl, ale pochopil jsem, že je to dobré," líčí Richard Deacon počátek svých obřích, komplikovaných a zároveň vzdušných soch. "Kvůli jejich rozlehlosti mi ale trvalo ještě asi čtyři roky, než se mi první z nich podařilo vystavit," dodává umělec, jenž sice pracuje s pomocníky, ale nemá velký ateliér. Příliš mnoho spolupracovníků ho prý při práci blokuje.

Pražská výstava ukazuje i velmi rozdílné Deaconovy práce. Jsou tu trojrozměrné "kresby", plastiky připomínající orosené trubky topení pospojované v geometrické tvary. Konceptuální tón mají vystavené archivní noviny z pozůstalosti autorova otce. "Je to historie mého otce. Někdy nevím, proč si otec právě tohle vydání schoval, můžu se jen dohadovat, co z těch zpráv ho zaujalo," říká o starých britských, amerických či indických žurnálech umělec, jehož noviny zajímají i jako vzpomínka na minulost.

Richard Deacon souběžně s Prahou vystavuje také v Paříži, v USA a podle jeho návrhu se letos začíná stavět most "se sochařskými prvky" v Bělehradě.