Nejen jazz Daniela Konráda: Veletrh Svět knihy změnit lze, ale jde to pomalu, říká nový ředitel

Na pražském Výstavišti je rušno, ale sem hluk takřka nedoléhá. Do chladné novorenesanční budovy z konce 19. století vchází všedně oděný muž a obrací se k hlídačkám. "Dobrý den, já jsem ze Světa knihy," odkládá tašku na mramorové kachlíky a začíná vytahovat letáky. "Mohl bych tady nechat nějaké brožury? My tu o víkendu něco podnikneme."

Radovana Auera čeká možná nejpodnikavější týden v životě. Když byl loni na podzim jmenován novým ředitelem veletrhu Svět knihy, který každoročně navštěvuje okolo 40 tisíc lidí a jehož další ročník začne zítra, v literárních kruzích to vyvolalo rozruch. Nejen proto, že dvaačtyřicetiletý Auer se dosud věnoval filmu či kulturnímu marketingu, a tak nikdo nevěděl, co od něj čekat. Především se nový šéf nebál říct, že veletrhu dochází dech a že je čas na změnu.

Myslí si to stále. O prvním ročníku pod svým vedením předesílá, že nebude revoluční, spíš přechodový. Změny se prosazují pomaleji, z obav, aby nezklamal očekávání, prý chvílemi nemohl usnout. Na dotaz, jak na něj působí české knižní prostředí, krčí rameny, že mu přijde docela konzervativní. Ale změny už inicioval, není jich málo a Radovan Auer si za nimi stojí.

Rozptýlit se po Výstavišti

Ta první spočívá v tom, že návštěvníci Světa knihy letos mohou přejít z rušného Průmyslového paláce do přilehlé budovy Lapidária Národního muzea. Mezi sochami z Karlova mostu, obřími portály či sousošími, z nichž některé pochází až z románských dob, bude umístěna nová diskusní scéna.

"Je to reakce na kritiku, že uvnitř Průmyslového paláce se besedy překřikovaly a návštěvníci se špatně soustředili," vysvětluje Auer a z chystaného programu v lapidáriu vyzdvihuje hudební vystoupení čínského disidenta a spisovatele Liao I-wua nebo debatu s loňskou finalistkou francouzské Goncourtovy ceny Karine Tuilovou. "V lapidáriu též chystáme výstavy. A obecně chceme více využít celého areálu, aby měl atmosféru a návštěvníci se více rozptýlili," poznamenává Auer.

Změny začnou hned u vchodu na Výstaviště, kde bude stát prosklený infostánek od architektonického studia Chybík−Krištof. V něm si návštěvníci mohou odpočinout nebo "projít oblakem knih", jak Auer popisuje uměleckou instalaci uvnitř.

Kousek odsud každý večer vyroste letní kino. Před Průmyslovým palácem bude umístěn stan pro malé nakladatele. A uličku k paláci mají lemovat stoly a stánky s občerstvením, "burgery, hranolky, barmskými specialitami, vegetariánskou stravou, dobrou kávou, tam si snad každý najde své," vypočítává Auer.

Je to dobrý příklad: to, co je třeba na hudebních festivalech dávno samozřejmostí, Světu knihy dosud chybělo. Ještě vloni návštěvník častěji narážel na stánky s řízky balenými v alobalu, automaty na kávu nebo zanedbané kiosky s pivem. "Bylo to trochu jako z 90. let," uznává Auer.

Lapidárium je nedoceněný skvost, vystavíme v něm nejkrásnější knihy. Nový ředitel zve na veletrh Svět knihy

Vše se mu změnit nepodařilo. Také letos veletrhu chybí host světového významu, který by o Svět knihy vzbudil zájem v zahraničí: renomovaný spisovatel John Banville svoji přislíbenou návštěvu nakonec zrušil. "Ověřil jsem si, že autory s mezinárodním renomé do Prahy dostat lze. Akorát na tom musíme pracovat alespoň rok dopředu," poznamenává ředitel.

Zlepšit se musí webové stránky veletrhu. A upravit potřebuje program jednotlivých dnů, ten "jízdní řád", jak to Auer po svém nástupu trefně pojmenoval, kde je mezi stovkami položek také letos těžké odlišit řadovou autogramiádu autora omalovánek od moderované diskuse výjimečných hostů.

"Některé věci se mění obtížněji, než jsem si myslel," přiznává Auer, který každou změnu musí vyjednat nejen s pořádajícím Svazem českých knihkupců a nakladatelů, ale též s vystavovateli. Ti za účast na veletrhu platí podle pronajaté plochy. A jejich příspěvek také vloni tvořil stěžejní část 15 milionů korun, které tvoří rozpočet akce.

Vydělávat samozřejmě Svět knihy musí i za nového ředitele. "Ale pokud by si svaz měl vybrat, jestli mám vydělat ještě víc, nebo zda má být akce kvalitnější, určitě budu pro kvalitu," tvrdí Auer.

Návrat malých nakladatelů

Přílišné zaměření na komerční literaturu v posledních letech vytvořilo odstředivý pohyb: zatímco se na Světě knihy rozrůstala plocha pro velké nakladatelské domy, menší vydavatelé se přestávali účastnit. Na veletrhu tak začala chybět podstatná část literární produkce.

Auer je proto hrdý, že letos se na Svět knihy vrací nakladatelství Dauphin, Labyrint nebo třeba Torst, který tu představí nový román Jáchyma Topola. Vystavovat budou v novém Stanu malých nakladatelů před vchodem do Průmyslového paláce. "Půjde o stan typu geodome, jaký bývá k vidění na festivalech. Zastřešuje ho nakladatelství Baobab, které má zkušenosti z nezávislých knižních veletrhů typu Knihex či Tabook," líčí Auer v narážce na menší akce pořádané v Praze a Táboře, jež před lety vznikly částečně jako reakce na komerční orientaci Světa knihy.

A drobné změny prý budou patrné také uvnitř Průmyslového paláce. Oživit podobu jednotlivých stánků, takřka neměnnou od 90. let, se zatím nepodařilo. Zato přibude navigační systém v podobě třímetrových sloupů z knih. Oproti loňsku bude zhruba o třetinu víc vystavovatelů přijímat platby kartou. Uvnitř paláce vznikne literární vinárna básníka Bogdana Trojaka, jinde sál věnovaný audioknihám, které se mimochodem budou natáčet přímo před očima diváků. A literární program Světa knihy už nebude soustředěn jen na ochozech či v rozích paláce − někdy mu návštěvníci budou muset vyjít vstříc.

Od čtvrtka do neděle veletrh pořádá večery v nedávno otevřené vzducholodi Gulliver na střeše pražského Centra současného umění Dox. A pomyslným vrcholem literárního programu se stane setkání spisovatelů Uriho Orleva a Johna Boynea, kteří oba psali o holokaustu z dětského pohledu. Jejich diskuse se uskuteční u památníku šoa na nedalekém nádraží Praha-Bubny, odkud za protektorátu odjížděly transporty Židů do koncentračních táborů.

Tyto "výpady" Světa knihy do nejbližšího okolí sice Auer vymyslel, ale na veletrhu mají ještě jinou roli. Sám ji popisuje tak, že Svět knihy zastupuje navenek, jedná se správci Výstaviště či nakladateli. Třeba v sobotu bude na veletrhu provázet delegaci německých knihkupců. A když Svět knihy před pár měsíci neuspěl s žádostí o grant na pražském magistrátu, Auer si tam příspěvek ve výši 300 tisíc korun musel jít dodatečně vyjednat.

Ale pak někdo musí vytipovat zahraniční hosty a vymyslet literární program určený všem, kterým nestačí jen projít stánky, nakoupit a třeba si knihy nechat podepsat. Od toho si Auer našel dramaturga.

Francouz z Hongkongu

"Když jsem se probíral archivy Světa knihy, až mě zarazilo, kolik měl v minulosti kvalitních hostů. Často však v programu zapadli, protože veletrh jejich účast neuměl dostatečně zdůraznit," vysvětluje nový dramaturg literární části veletrhu Guillaume Basset.

Rozpráví v pražské kavárně Jericho, což je příznačné. Tento v Česku žijící francouzský básník se z oparu cigaretového kouře nejčastěji zjevuje právě na místech, která mají blízko k literatuře. Basseta lze potkat na kdejakém autorském čtení. Pokud ho zrovna sám nemoderuje, zdržuje se v blízkosti spisovatelů a popelníků, kde s jistou dávkou humoru a cynismu iniciuje debaty o Milanu Kunderovi, umění románu či provokuje svojí oblíbenou otázkou, zda existuje něco jako středoevropská literatura.

Sem vedla pozoruhodná cesta. Basset vystudoval filozofii ve francouzském Lyonu, kde chvíli pracoval pro osvětovou síť takzvaných francouzských aliancí. Když se přestěhoval do Prahy, zprvu bral, jak říká, každé zaměstnání.

Jednou takto vyučoval francouzštinu v pasáži Platýz na Národní třídě, když si všiml, že o dvě patra níž sídlí kancelář Festivalu spisovatelů Praha. Basset zaklepal, požádal o program − a než se nadál, začal pro festival pracovat.

Po letech, kdy této přehlídce pomáhal dojednávat návštěvy světových spisovatelů v Praze, nyní Basset dostal příležitost "u konkurence". Což je nebývalé, neboť vztahy mezi Festivalem spisovatelů a Světem knihy byly donedávna na bodu mrazu. "Přitom vůbec není důvod, proč bychom nemohli spolupracovat," říká Basset a hned svá dvě zaměstnání srovnává. "Festival spisovatelů je enormně tvůrčí, ale na prodeje knih nemá vždy takový dopad, jak by si přáli nakladatelé. Naopak Svět knihy je v první řadě prodejní a jeho tvůrčí část by se dala zlepšit," tvrdí.

Basset má zkušenost i ze zahraničí, dva roky pracoval pro literární festival v Hongkongu. "Konal se v divadlech pro stovky lidí, v restauracích, kavárnách. Bylo to dobré zaměstnání, ale už ne tak dobře placené. A zabíralo mi veškerý čas," vysvětluje Basset, proč se posléze vrátil do Prahy.

Během let nicméně nasbíral spoustu zahraničních kontaktů. A ty chce nyní využít Svět knihy, kam má právě Basset přilákat zahraniční autory. "Pro veletrh jsem začal pracovat v půlce ledna, nebyl čas zásadněji ovlivnit letošní ročník. Ale už teď dojednáváme účast autorů pro ten příští," poznamenává.

Stejně jako Radovan Auer si ani Guillaume Basset nemyslí, že by se Svět knihy musel spoléhat na to, které hosty mu až pod nos dovezou jednotliví nakladatelé. "Veletrh může spisovatele sám oslovovat, dopředu si vytyčit téma ročníku a pozvat do Prahy autory, kteří k němu mají co říct. Aby nešlo jen o náhodný shluk pořadů na různá témata, nýbrž aby to celé mělo nějaký smysl, téma, myšlenku," popisuje.

Ti dva mají společné ještě jedno. Zatímco drtivá většina pracovníků Světa knihy z předešlých let zůstala, Auer i Basset do největšího českého knižního veletrhu přicházejí zvenčí. Zatím je brzy soudit. Teprve za pár let se uvidí, jestli se o nich bude hovořit jako o mužích změny.