Recenze: V novém Nesboho románu čelí detektiv Hole vampyristovi. Ví, že je lovec a vrah jeho kořist

Harry Hole, postava z kriminálních románů norského autora Joa Nesbøho, je bezesporu jednou z nejlépe vykreslených detektivních postav současnosti. V jedenácté "holeovce", nazvané Žízeň, se lovec masových vrahů Harry Hole utká s vampýrem, odborně vampyristou. "Hm…," řekne si možná i zarytý fanoušek a začne se trochu bát, že autor už neví co by, a tak se dal na ještě obskurnější žánr, než je detektivka. Zkrátka, že vampýři jsou přes čáru.

To sice ano, ale Harry Hole už není vrchním vyšetřovatelem, nýbrž vyučuje mladé adepty kriminalistiky, a světe div se, tenhle alkoholik je dokonce už několik let šťastně ženatý se svou láskou Ráchel. A nevlastní syn Oleg k němu vzhlíží z lavic policejní akademie.

Už v předchozí detektivce Policie se Harry pokoušel o pedagogickou dráhu a evidentně mu to šlo k duhu. Tato idylka však opět skončí (stejně jako v předchozí Policii), neboť v Oslu začne řádit vampyrista, sériový vrah lačnící po lidské krvi. Pije ji, nebo si z ní dělá v mixéru smoothie. A protože tento vampýr je trendy, vybírá si své oběti přes aplikaci Tinder, novodobou on-line seznamku, a vůbec je zběhlý v nových technologických vychytávkách.

Ženy jsou, jak jinak, naivní, nechávají si kabelky neopatrně na stolech, když jdou na toaletu, a nemohou se tedy divit, když jim pak jde vilný vrah po krku. Netradiční novinkou naopak je, že v této knize se Harry doopravdy řádně zpije jen jednou a za velmi dramatických okolností, takže mu to rádi odpustíme.

To, co je na těchto novodobých detektivních pohádkách právě od Joa Nesbøho návykové, ale není ani tak uvěřitelnost zápletky, jako postavy knihy. Jsou vykreslené plasticky a románově (nejen Harry, ale i jeho spolupracovníci a různí kamarádi z mokré čtvrti a z lokálu U Schrøderů). A jakmile kniha skončí, čtenáři se po nich okamžitě začne stýskat a doufá, že Jo Nesbø má v rukávu připravené pokračování a on se dozví, jestli vrchní vyšetřovatelka Katrine Brattová porodí holku, nebo kluka, jestli nemotorný křivák a packal Truls Berntsen přežije a zda sázka na nového nadějného detektiva Wyllera Harrymu vyjde.

Sám Harry Hole je ale v Žízni o poznání méně vtipný, než jsme byli zvyklí, spíše sklouzává do jakési meditativní polohy. "Nejsem upřímný, jsem lstivý. Moje upřímnost je jen dlouhodobou investicí do mé důvěryhodnosti. Může totiž nastat den, kdy budu doopravdy potřebovat zalhat, a pak bude fajn, pokud si budeš myslet, že mluvím upřímně," vysvětluje své ženě.

Přesto nadále zůstává mezi skandinávskými smyšlenými detektivy jedničkou (možná dvojkou, za ještě zasmušilejším milovníkem opery Kurtem Wallanderem od Henninga Mankella). A to pro svou schopnost někdy se prostě neovládnout a zloduchy pěkně podusit nekorektními metodami, nebo i proto, že si nehraje na morální autoritu a svůj hon na vraha nebalí do společenské užitečnosti, ale ví, že je zkrátka lovec a vrah je kořist, kterou musí ulovit. Protože si prostě (stejně jako zločinci) nemůže pomoci.

Ale nebojme se, na konci knihy je na pokračování hezky zaděláno, právě propustili Sveina Finnea, jednoho z prvních vrahů, které Harry dopadl a jemuž kdysi prostřelil ruku skrz naskrz. "Bát byste se měl tady svého šéfa. Byl tehdy stejně mladý jako vy teď a já už ležel na zemi a nemohl se bránit. Přesto mi přiložil pistoli k ruce a vypálil. Váš šéf má temné srdce, chlapče, pamatujte si to."

Svein Finne, sedmdesátník v dobré kondici, lační po pomstě. Doufejme tedy v rychlé Nesbøho pero a přejme Harrymu další klidný semestr na policejní akademii. Beztak co nevidět skončí, protože je potřeba zachraňovat občany i čtenáře, kteří to bez další "holeovky" nemohou dlouho vydržet.