Recenze: Nová řada Twin Peaks je ponurejší a špinavější. Triky se zlepšily, vyprávění zkomplikovalo

Pro postavy ze seriálu Twin Peaks, který se v noci z neděle na pondělí středoevropského času po více než čtvrtstoletí vrátil na obrazovky, nadále platí vyjádření jeho režiséra a spolutvůrce Davida Lynche: "Jediní normální lidé v tomto městě jsou ti, které vůbec nepoznáme."

Laura Palmerová je sice mrtvá, přesto žije. A v městečku Twin Peaks stále skrytě pulzuje zběsilý svět krve, sexu, ohně, nočních můr a extravagantních metamorfóz, který diváky naplňuje dráždivým vzrušením a znepokojivým děsem. Ale zároveň také slibným očekáváním, že osmnáctidílný seriál bude důstojným pokračováním jedné z nejdiskutovanějších popkulturních drog devadesátých let. A to i navzdory faktu, že se v ní o proklatě lahodném šálku kávy, třešňových koláčích či koblihách zatím spíše jen hovoří.

Zápletku nové řady, která vznikala jako jeden dlouhý film a teprve až během postprodukce byla sestříhána do částí, se před premiérovým uvedením podařilo utajit.

Po zhlédnutí čtyř dílů je už přece jenom o něco jasněji. Ale zároveň temněji. Přestože minutáž těchto epizod odpovídá délce dvou celovečerních filmů, jen na jejich základě nové Twin Peaks ještě nelze objektivně hodnotit.

Nynější třetí řada seriálu připomíná křížovku, jejíž správné vyluštění neodhaluje tajenku, nýbrž pouze otvírá prostor pro vytvoření ještě zapeklitějších hádanek.

Nové epizody tentokrát rozbourávají jednotu děje, místa i času. Přeskakují mezi různými lokalitami − kromě Twin Peaks se další události odehrávají například v New Yorku, Las Vegas či Buckhornu v Jižní Dakotě −, časovými rovinami, ale také dimenzemi.

Část příběhu se vrací do Červeného pokoje v Černém vigvamu, v němž zůstal na konci původního seriálu polapený "hodný" agent Cooper ztělesněný Kylem MacLachlanem.

Třetí řada, jež se odehrává pětadvacet let po těchto událostech, je současně pokračováním původního seriálu, vzpomínkou na něj i samostatným příběhem, v němž se objevuje a zase mizí mnoho nových zlověstných i groteskních postav.

Ve velmi pozvolném tempu se v něm prolíná více dějových linií. Zásadní roli v nich mají hrozivě hučící skleněný box naplněný nevýslovným zlem, zohavená hlava ženy nalezená v posteli u sťatého mužského těla anebo "mluvící" poleno, které vzkazuje, že je třeba nalézt "něco, co schází a souvisí to se zvláštním agentem Cooperem". A právě cooperovští "dvojníci" s různými účesy jednotlivé větve příběhu propojují.

Nové Twin Peaks není nostalgickým comebackem. Snad jen s výjimkou až dojemných momentů, kdy se na obrazovce poprvé ve třetí řadě seriálu objeví mnohé důvěrně známé postavy, jejichž představitelé zestárli o čtvrt století či někteří z nich dokonce zemřeli − Miguel Ferrer, představitel cynického patologa Alberta Rosenfielda, či Catherine E. Coulsonová, která hrála Dámu s polenem. "Staří známí" − především šerifova sekretářka Lucy ztělesněná Kimmy Robertsonovou − jsou i zdrojem záblesků někdejších legrácek.

Ve srovnání s původním seriálem se toho ale jinak dost změnilo. Očividně větší rozpočet Lynchovi umožňuje využívat okázalejší filmařské postupy a triky. Dřívější idylickou retronáladu nahrazuje ponuřejší a "špinavější" atmosféra.

Změnily se titulky i kapely, jež vystupují v nočním baru, přibylo drastických záběrů, ženské nahoty i vyšinutých surrealistických scén. Halucinogenní obrazy, které Lynch aranžuje v úvodu třetí části, vyvolávají ozvěnu slavné "dalíovské" sekvence z Hitchcockova dvaasedmdesát let starého psychoanalytického thrilleru Rozdvojená duše.

Fanoušci Twin Peaks přijmou třetí sérii nejspíš natěšeně, byť stejného kultovního statusu jako někdejší druhá řada nedosáhne. "Nezasvěcené" publikum však zmatou nelineární způsob vyprávění a jen obtížně interpretovatelné vize či citace. A některé scény budou šokovat. Ve své drásavé uhrančivosti jsou radikální dokonce také v kontextu "lynchovských standardů".