Tři králové vstupují do svědomí. Historik Padevět vydal další knihu o protinacistickém odboji

Zážitková turistika? Spíš schůdná cesta k poznání toho, jak mohutný byl protinacistický odboj a jak málo o něm stále víme. Publicista Jiří Padevět se ve svém dalším protektorátním průvodci Tři králové zaměřuje na legendární trojici Balabán, Mašín, Morávek, a na místa, odkud vysílaly ilegální radiostanice Sparta I a Sparta II.

Čiklova 19. Nenápadný činžák v pražských Nuslích. O tom, jaké drama se tam odehrálo v květnu 1941, věděli donedávna spíš jen zasvěcení. Právě tady byl gestapem po divoké přestřelce zadržen hrdina protinacistického odboje Josef Mašín. Další ze tří králů Václav Morávek odtud spolu s radistou Františkem Peltánem unikli po anténním drátu od vysílačky, který spustili ze čtvrtého patra do dvora. Peltán si přitom zranil nohu, Morávek o drát odřízl prst. Přesto se jim podařilo naskočit do projíždějící tramvaje a komandu uniknout. Alespoň na nějakou dobu. A Mašín? Ten ani po několika měsících mučení nepromluvil…

Hrdinové. Před nedávnem byla na domě, který tento příběh pamatuje, instalována pamětní deska. Ceremoniálu přihlížel i autor průvodce Jiří Padevět a žena, které svou novinku dedikoval − Mašínova dcera Zdena.

Příběh z Čiklovy ulice v průvodci pochopitelně nechybí. Stejně jako další ikonická místa: Karlova ulice, odkud Morávek unikl po střechách, či jinonický akcíz, tedy někdejší sídlo daňového úřadu, místo tragického zátahu proti Spartě I.

Svou protektorátní minulost ale mají také domy na Karlově či Staroměstském náměstí nebo hlavní nádraží. A rovněž některé pražské kavárny − i ony byly místem, kde se předávaly zprávy a kontakty, kde se dařilo odboji.

Některé domy, zejména ty mimo centrum Prahy, už nestojí. Omítku většiny z těch existujících žádná pamětní deska "nenarušuje". Padevětova nová kniha není výzvou, abychom hlavní město zaplavili bronzovými plaketami. Je naléhavou připomínkou toho, jak mnoho je na území Prahy míst, kde se odbojáři skrývali, odkud vysílali, kde tiskli letáky či chystali výbušniny.

Češi za války nesklonili hlavu − alespoň ne všichni. A my si tak nemůžeme naši případnou rezignaci omlouvat tím, že národ má zlomenou páteř. Pokud má někdo něco s páteří, jsme to my sami.

Padevět se zaměřuje na tři krále, ale využívá toho k možnosti představit čtenáři plejádu dalších osobností, které nerezignovaly ani ve zdánlivě beznadějné situaci. Mnoho takových příběhů je v průvodci pouze načrtnuto, z mozaiky míst, kde působili, vyvstává plasticky jen několik jednotlivců.

I příběh ve dvou větách ale má smysl, pokud je to gesto vzdoru proti zapomnění. Rovněž třířádková zmínka o domě, ve kterém nájemníci poskytli útočiště člověku na útěku, je výzvou, která nám nedává spát. Jak bychom zareagovali, pokud by uprostřed noci zaklepal někdo potřebný? Na kterou stranu bychom se postavili? A na které jsme dnes?

Kniha Tři králové není a nechce být vyčerpávající historickou statí. Je skutečným průvodcem, formátem záměrně redukovaným, publikací, kterou můžeme vzít do ruky a vyrazit s ní na popisovaná místa. Porovnat archivní fotografie se současnou podobou míst a připomenout si ty příběhy − sice nezapomenutelné, ale přesto pozapomínané. Ne, každý nemůže být hrdina. Ale nikdo by neměl na hrdinství druhých zapomínat.