Vydražený obraz Toyen byl cenný už za první republiky, psal o něm básník Nezval

Přes metr vysoký obraz zvaný Šero v pralese patří k největším dílům malířky Toyen. Teď už je také jejím dílem nejdražším. Malba, kterou roku 1929 vytvořila tehdy sedmadvacetiletá Toyen po návratu z Paříže, se na nedělní aukci Galerie Kodl prodala za 36 milionů korun včetně aukční přirážky.

"Odhadoval jsem, že se cena vyšplhá lehce nad 20 milionů. I když na předaukční výstavu přicházelo hodně lidí, kteří plátno obdivovali, takový zájem jsem nečekal," říká majitel pražské aukční síně Martin Kodl.

Dosud nejdražším dílem od Toyen byla malba Spící, která se před osmi lety prodala za 23,2 milionu korun včetně přirážky.

Šero v pralese je nyní v žebříčku českých aukcí na čtvrtém místě za dvěma díly Františka Kupky a jedním obrazem Oskara Kokoschky. "Je to senzace, i když se velký zájem dal očekávat," říká spoluautor Ročenky trhu s uměním a redaktor webového magazínu Art+ Jan Skřivánek, podle kterého jde o špičkový "kus" a žádný druhý podobný se už neobjeví.

Ceny za Toyen se navíc zvedají i v zahraničí. Skřivánek upozorňuje, že loni francouzská aukční síň Thierry-Lannon & Associés prodala obraz české malířky nazvaný Le devenir de la liberté v přepočtu za 23,07 milionu korun.

V neděli vydražené Šero v pralese patří do nepočetné série děl vycházejících z arteficialismu, což byl styl na pomezí surrealismu a abstrakce, který Toyen se svým přítelem Jindřichem Štyrským vyhlásila v Paříži roku 1925. Podle Jana Skřivánka obrazu na hodnotě přidává jeho jasný původ a zajímavá historie.

Jak ještě před pražskou aukcí vypátral Skřivánkův magazín, Toyen svůj obraz prodala krátce po jeho dokončení a prvním vystavení. K tomu došlo v Aventinské mansardě v březnu 1930, kde Toyen se Štyrským uspořádala přehlídku. Předmluvu jim napsal Vítězslav Nezval, který se obzvlášť květnatě rozepsal právě o plátně Šero v pralese.

"A jako, ocitneme-li se pod hladinou, nerozeznáváme směrů, není v obrazech tohoto druhu směrové orientace. Není jí ani v tak charakteristickém obraze, jako je 'Šero v pralese', a zcela neklamně, neboť šero a prales mají duchovou příbuznost s jeskyněmi a labyrintem," napsal Nezval.

V katalogu výstavy z roku 1930 se dochoval také seznam osmnácti vystavených prací, k nimž malířka připsala cenu. Svého "Šera" si zjevně považovala nejvíc, připsala mu nejvyšší částku − tři tisíce prvorepublikových korun.

Zřejmě hned v Aventinské mansardě si obraz zakoupil profesor Josef Sekanina, významný československý vědec v oblasti mineralogie a objevitel několika nerostů. "Při pohledu na výrazně haptickou povahu Toyeniny malby a její až tektonickou výstavbu v kombinaci s vysoce experimentální technikou předjímající pozdější informel nepřekvapí, že právě toto dílo zaujalo sotva třicetilého mineraloga, který za ně neváhal vydat na tehdejší poměry vysokou sumu," uvádí magazín Art+, který prvního majitele obrazu Šero v pralese vypátral.

Sekaninovo jméno figuruje v přihlášce k další výstavě, legendární surrealistické Poesii 1932 v pražském Mánesu, kam Toyen obraz poslala. Profesor tu vystupuje již jako zapůjčitel.

Také další osud obrazu je znám. "Několik let byl ve sbírce rodiny Kotíkových," odkazuje majitel aukční síně Martin Kodl na malířský rod, na jehož počátku stál výtvarník Pravoslav Kotík. "Do naší aukce však dílo dal významný pražský sběratel," dodává galerista.

K totožnosti nového majitele nechce mnoho prozradit. "Obraz se dostal do důležité české sbírky. Je velká šance, že se plátno znovu objeví na veřejnosti. Majitelé jsou ochotní půjčovat," dodává.